Slovák
Slovák. Cf Šf. Strž. II. 468. nn., Zje- viti, Ukaz. 68. S. od subst. slovB, = paho- rek, hora, příponou -ák, která má funkci přípony -janín, tedy = obyvatel hor, ho- rák. Mtc. XV. 221. Bôh veru málo udelil S-kom úrodných polí, ale jim dietky po- žehnal a to zlých súsedov bolí. Vaj. T. m. 144. Ja som S. od rodu, slovenského pô- vodu. Hdž. Čít. 108. Když S-ka zabiješ, ještě uteče do Uher (tak naznačují otužilosť jich). Hrb. S. (mor.) bez rvačky jako pes bez masa. Hrb. Obr. 73. Po kaši, po mädě poznat S-ka všadě. Slov. Němc. S. má rád štíhlé ženské jako jedle, a třebas neměla zrna, jen když se nosí jako srna. Němc. O S-cích a postavení jejich k řeči a k li- teratuře čes. r. 1829. a 1846. Vz Pal. Rdh. III. 240.—254., Mus. 1829. IV. 25. nu. Cf. Němec. — S., os. jm. Arch. VIII. 69. Cf. Slovacius (dod.).