Slovan
Slovan. O jméně Slovanův (ani od slávy ani od slova) vz Šfk. Strž. II. 13., 29., 45., 236., 255, Slovené, Vendi, Srbi, Mus. 1837. 53.—67., 313., 352. (č.), Bačk. Písm. I. 313., 352. S. z koř. slo, ze subst. slovB = pa- horek, tedy S-né = obyvatelé pahorků nebo hor (Karpat). Vz Slovák, Mtc. XV. 219. až 220. Cf. ib. 215.—224. S-né byli dle Jor- nanda hlavní větev vindického kmene. Šf. Strž. I. 84. Slovo Slovan jest zkrácené ze starého Slovanín (Slovjanín), Slověnín; slova ta jsou nejspíše topická či místná. Šf. Strž. 1835. 384. O S-nech v Dol. Rakousích vz Mus. 1845. 163. nn. Slovan na svojom seje i žnie len na svojom, cudzö nežiada. Chlpk. Sp. 5. S. jest a bude nepřemožitelným, po- kudkoli heslo spojené svobody a svornosti ozývati se bude v srdci jeho. Pal. Rdh. III. 32. Vz Slovanstvo (dod.). - Cf. Rk. Sl.