Slovo
Slovo. Cf. Šrc. 209., Mkl. Etym. 309., Jg. H. 1. 745. S. a věta. Vz Gb. Ml. II. 187. nn. Slovo od slova na dvé něco přepsati. Výb. II. 1372. List slovo od slova vepsati dal; Od slova do slova. Arch. IX. 437., 430. S. do slova vše mu pověděl. Brt. S. 23. List správný s. od slova. Půh II. 511. S. od slova bylo napsáno. Arch. VIII. 389., VII. 600. Co slíbila, na slovo platilo. Sá. Ani slovem se o tom nezmínil. Sá. Je to všecko na půl slova (nejasně). Val. Vck. Ohlídni dobře každé slovíčko, než ho mezi ludi pustíš. VSlz. I. 219. Zač jste to kou- pil? Za peníze a za dobré slovo; Tu je jenom o s. (řekněte jen slovo a bude to). Us. Rgl. Nestojí to ani za dobré slovo. Hnšk. S. dalo s. a už se za pasy chytili. Us. Šd. Cf. Z řeči do řeči, až se poprali. Kld. Tvrdé s. budívá vzteky. Pal. Dj. IV. I. 256. S. dá slovo a záští hotovo. Chytá za s., jako ras za oprátku. Us. Velmi pro- nikavých a jemných slov tuto užívá. BR. II. 13. b. Nevelmě slov važte, viece úmysla hledajte. Št. Kn. š. 6. Slova s větrem po- minú ; S-a se nekupují, ale k skutkům sluší hleděti. Výb. II. 1351., 1257. Jak komu dáš pěkné slovo, slov ti neubudě. Slov. Tč. Dobré s nalézá dobré místo; Pěkná slova nikomu hrdla nezraní Exc. S. bije v uši, příklad hýbá duší. Us. Dch. Dobrá slova maží, zlá poranují. Dříve, nežli dukát při- jímáš, opatrně ho vážíš, tak i slova, nežli proneseš, važ. Měj pohotově hůl na blativou cestu a s. k odpovědi; Mnoho může pečeť v listu, více s. v čas a k místu. Us. Hkš. S-a i peří zavěje vítr. Us. S. bolí, když sa týká srdca. Slov. Tč. S. není poleno (říkají slovem uraženému). Dokud s. v hubě, ne- pálí; ale jak vyjde, často spálí; Z pusté stodoly vyletí sova, z hlúpeho člověka hlúpé slovo. Brt. Dbej na slovo, dbej na líce, když chceš časem býti více. Laskavé s. najde laskavé ucho; S. vyrčené, dědictví ztracené, čas, jenž pomine, jako s vodou uplyne; Laskavé s. není těžké, ale vydajné; S. vypustě a vodu rozlije nikdy neschytíš. Us. Bž. — S. = řeč atd. Nepřipustil člo- věka k slovu; K slovu se dostati. Us. Dch. S. převzíti. Vlč. Hlavní s. někde vésti. Osv. S. rozuměti. Št. Došli sa slova a vyvolali si, čo komu na srdci ležalo. Dbš. Obyč. 81. Abychom slovu svobodu dali. Žžk. 5. Ač sě kde v sloviech potknu; Ač v čem moje slova zblúdie. Alx. — S. = přípověd. Chystá se k nim o slovo (aby mu dali dceru); Otec dal ženichovi s.; Neplatila u nich křída ani inkoust, nýbrž jen s. Sá. Dané s. drž. Us. S. není rozštipec. Val.Vck. Hovada provázek, s. ludi váže. Slov. Tč. Pannu krášlí ruža, s. zadržané (dodržené) muža. Slov. LObz. XV11I. 51. Raděj ne- slibovati, než-li slovu nedostáti. — S. = napomenutí atd. Slova na vietr sázie (marné napomíná a p.). Vš. Jir. 58. Rozkaž to mým slovem (jménem). Arch. IX. 228. — S. = pověsí, jméno. Pal. Rdh. I. 185. Byl mezi nimi na s. vzatý. Výb. II. 1624. (Šf. Strž. I. 418.). Psal mu slovem (jménem) páně Ba- bovým. Arch. VIII. 123. Každý usiloval, aby to s. měl, Že jest nejlepší jezdec. Abr. II. 128. Mezi Cyrovým vojskem nejlepší s. obdrželi perští jezdci. Ib. II. 196. Tento mě prosí, abych jeho s. vedl (jeho jménem mluvil). Výb. I. 612. Aby dobré s. při též službě sobě hleděl zachovati (dobrou vůli s mlynáři). Wtr. Obr. 530. — S. = smysl atd. List psáti v táž slova; Uslyš s. lidu svého, králi. Výb. II. 42., 35 (Komorníci) mají spolu v jedno s. svědčiti. Kn. rož. 18.