Složiti. — co
Složiti. — co. Vorel hnízdo složil (udělal). Živ. Ezopův., Ty nic neříkáš, což skládáš kalendáře? Šml. Úklady o mne skládají. Ottersd. I. 15. Kletbu kázal s. Let. 218. Složilo ho to = těžce onemocněl. Mor. Brt. D. — co o kom jak dlouho. Oni to o něm od pěti let skládali (uklá- dali). Wtr. exc. — co, koho odkud (proč). S. někoho s kříže. Výb. II. 35., Hr. rk. 151. Nemohúc smutka s srdce s. Hr. ruk. 221. S trůnu ho s-h. Koll. Zp. II. 149. Kněz pro frej z opatství složen. Dač. I. 170. — co kam (jak). S. něco v něčí ruce, Vrch., do něčích rukou, Třk, naději v někoho, Us. Pdl., šedou hlavu v hrob, ruce přes ňadra n. na ňadra, dlaň v hlavu, Vrch., něco někomu k nohám, Us., ruce za hlavu. Hrts. S. ruce křížem na hruď. Schlz. Skládal krejcar ke krejcaru. Us. Šd. — co nač. Na slova básníkova s. nápěv. Us. Pdl. — co za kým. Za šohajem své myšlení skládala (naň myslila). Brt. N. p. I. 173. — co kde. Jak sa taková lež složí před pánem Bohem (jak se může tak lháti). Brt. D. 266. — se. No slož sa, Janíčko, slož sa (slož se sebe věci). Klčk. V 115. — co, se jak. Měsíc skládá se do růžečků. Prss. Knihy ze své hlavy složil. Št. Paprsky různobarevné s. ve světlo bílé. ZČ. S. více pohybů v jeden výslední. Mj. — se nač = spoléhati. Brt. D. 265.