Sluha
Sluha, y, m. a f.. vz strany muž. skloňo- vání: Despota. Od slu (slyšeti, audire), g jest vsuto (sluga, sluha). Schl. Cf. Mkl. B. 280., aL. 174. S. pana N., u pana N. Zk. Věrný sluha nezaplacený klenot. Rb., Č. S-hové ministeriales. Vz S. N. V s-hách svých. Ž. wit. 134. 14. Čí skutky kdo činí, toho jest sluha. GR. Vejdi k mé sluze. BO. S. boží; S. celý den jest honěn jako pes. Us. Dch. S. chorobní, der Siechknecht (bei den Kon- tumazanstalten). J. tr. Věrný s. jest tajný poklad v domě. Km. Mikuláš mně dějí, sluze (dat.) tvému pokornému. Pass. 39. (Hý.). Dyž ty budeš uskakovat, za milú, budú tobě dvá kapráli za sluhu (budou tě vypláceti). Sš. P. 571. Starému psu a starému sluhovi hotový plat jde; Kde pán již v posteli (ne- mocen), sluha ještě veselý. Vz Pán. Lb. Najatý s. potud zač stojí, pokud tlusto a mokro. Pk. Láskou sluha se nenasytí, č. K sluze mému. Kat. 878. Jistá věrná s. Kat. 2346. A jiní s-hy boží; Boží s. jest tobě pro dobré; Tak zavázanému sluze; Ale pán Buoh ten vysvobozuje sluhy své, nemóž také býti nedostačen svým sluhám; Drazí jsú otroci, rolí hyne, sluh není, ano každý sedlák obecně chce syna prelata míti; Jakýž pán, takýž i sluha; Nemilosrdný bo- hatec mievá obecně nemilosrdné sluhy; Zástupové plačících sluh; Sluhy potkali sú ho; Ktož ot koho přemožen jest, toho i s. jest; Služebnice a sluhy zakupují sobě k službě; A též jest o sluhách ku pánu; Prosím sluh, aby svým pánóm a paniem věrně slúžili. Hus I. 167., 176., 297., 447., II 242., 244., 383., 391., III. 206., 222., 282. (Tč.). Ostatně vz Slouha.