Sluch
Sluch, u, m., strsl. sluch?, auditus, auris (slucho = ucho). Thema slüh (sl?h) ze slůs. Sluhati (slýchati) ist ein Denominativum von slüh?. Mtl. aL. 174., B. 286., 19., 22. (Hý.). Vz S. N. — S., slyšení, jeden z 5 smyslův. Ž. wit. 50. 10. Das Hören, Gehör. Jelen má pozorný sluch. Ros. Který nemá sluchu. V. S-em zvuky rozeznáváme. Kom. Pán Ježíš ďábla jest z člověka vyvrhl, s. a zrak jemu navrátil. Hus II. 105. Bez s-chu. D. S. ne- jasný, dobrý, bystrý, Us., tenký, těžký, Rk., jemný, Dch., Rk., hudební. Nz. Škoda s-chu, že ho posloucháte. Sych. Je dubového s-chu; Na dubový s. dubový hlas. Vz Nedbalá. Č. Vz S. N. — S., ucho, slýchání, das Ohr, auf- merksames Ohr, Gehör, Anhören. Jg., Nz. Proměnil se celý v s. Šm. Od s-chu, ze s-chu. Šm. Vlídný s.; Ta hudba dobře se k s-chu nese; Až člověku zajde zrak a s. Us. Dch. Nastavuje sluch. Nastojte i nadivno vám sluchu. Rkk. 45. To nám nejde v s-ch. Us. Budú lidé zlí, jenž od pravdy sluch od- chýlí. Hus II. 187. Lidé nedávají tomu s-u. Us. — Rozumu (citu) dáti, zjednati sluchu germaus. a šp. m.: poslechnouti, dbáti rozumu. Brs. 2. vd. 232. — S. v myslivectví = ucho. S. zaječí, jeleni, králíků, vysoké dančí a srnčí zvěři (die Löffel, Lauscher, Loser). Zajíce za sluchy uhoditi, za s. mu dáti (vaz sraziti); zajíc stříhá sluchama (sluchy). Šp. — Sluchy na Sloven. = židoviny, spánky, skráně, die Schläfe. Koll. — S., pass., to co slyšíme, zvuk, slovo, das Gehörte, der Ton, Klang, der Name. Kat. 903., St. skl. II. 29 , L. — S., pověs?, das Gerücht, der Ruf. V MV. nepravá glossa. Pa. Takový jest s. u nás. Us. Na ulicích ni vidu ni s-u. Č. Ze sluchu, vom Hörensagen. D. — S., slušnost. V sluše — v slušnosti. Kat. 223., 245., 1099., 3384. — S., příslušenství. Kat. 2174.