Slunečný, -ční
Slunečný, -ční, slunci náležející, od slunce, Sonnen-. S., strsl. sl?n?čn?., solaris, příp. -?n?ľB. Mkl. B. 146., 151. S. záře, sta- noviště (solstitium), svět, cesta, D., vzchod, Ž. wit. 106. 3., blesk, paprslek, východ, teplo, vedro, horko, hodiny, V., úpal, Dch., světlo, Hus I. 209., V., západ, Troj., obloha, Boč., horkosť, Har., sůl (sluncem nabytá), gra- dovna (nádržka na sůl, kde ona bez paliva toliko větrem a sluncem se nabývá ze slané vody), Techn., dráha, letokruh, pochodně (die Sonnenfackeln), skvrny, rok, drobno- hled, den, čas, tabule, hodiny kruhové, die Ringsonnenuhr, Nz., soustava (slunce se všemi planetami, souputníky a kometami, které je obíhají), Tl. 118., sušírna, Šp., okolek. Vz S. N. Jelen nebo kolúch jelení toho jest přirozenie, že v horkosť slunečnú hledá chlad, kde by odpočinul. Hus III. 34. — S. půhon, der Šonnenpůhon, citatio so- laris. S. půhon, že toho, ktož se jím po- hání, má za slunce v sobotu zastati. Tov. k. 48. Vz Gl. 315., Mtc. 1879. 148. S. léno, das Sonnenlehen. Šm. — S., v botanice. S. květ (devaterník), helianthemum vul- gare, das gemeine Sommerblümchen; s. květ indijský veliký, flos solis peruvianus; s. bylina (rosa, rosička), drosera, der Son- nenthau; s. žlutý květ, Chrysanthemum se- getum, kopretina; s. zlatý květ, helichrysum Dioscoridis; s. drobný prášek, atomi, Son- nenstäubchen. — S., janek {slunečnice), der Sonnenkoller, neduh koňský. D. — Jg. (V.). — S., sklo, das Sonnenglas. Nz. Slunek, nka, m. = ovesnička, das Haber- fischchen. Mor.