Slušeti
Slušeti, 3. os. pl. -ší a šejí (Št. N. 292., Hus., Vš.), el, ení; slušívati = poddánu býti, poslouchati koho, náležeti, unterthan sein, gehorchen, gehören; vztahovati se k čemu, patřiti k čemu, náležeti k čemu, wohin o. wozu gehören, Jemanden gehören, ange- hören; připadati, hoditi se, passen, sitzen, lassen, stehen, anstehen, kleiden; hodno, spravedlivo, slušno býti, zustehen, geziemen, zukommen, gebühren, ziemen, sollen, müssen. Jg. — abs. Co náleží a sluší. V. Více než sluší. V. Strká nos, kde nesluší. Us. Jak sluší a patří. D. Chovejte se, jak sluší a patří. Sych. — komu. Rovný sluší rovnému (hodí se k němu). V. Co mně sluší, učiním. Br. Ten kroj vám sluší. D., Sych. Nesluší mi (non decet). V. Dobře mu to sluší. D. Žákům sluší učitelů poslouchati. Panoši zlostnému slušie púto a okovy. BO. Bič slušie koni a ohlav oslu. BO. Čistota sluší tělu i duši. Dch. Velebnosť Bohu sluší. Kom. Co sluší a se propůjčuje jedné straně, to má slušeti a se propůjčiti i druhé straně. Kol. 9. Tobě slušie chvála. Ž. wit. 64. 2. Nežel, nežel, má panenko, věnec zelenej, šak ti bude lepší slušet věnec stříbrnej. Sš. P. 441. Jaký kniežatóm slušie. Alx. Ďáblóm rozličně lidé slušie. Hus. I. 366. (Hus II. 257.). Děvčatům nejlépe stydlivost, čistota a jemnosť sluší. Kmp. Tomu to sluší jako praseti čepec. Dř. Sluší ti to jako kachně boty. U Žamberka. Dbv. Sluší mu to co krávě sedlo, Pk., jako teleti ostruhy, co oslu ornat. Us. Sluší mu to, jako svini sedlo n. kopí (jako svini chomout. Horný). Pýcha čeledi sluší, jako svini zlatý obojek. Sluší mu to, jako ovci podkova (krávě sedlo, Pk., co oslu Donát = lat. grammatika Doná- tova). Pk., D. — ke komu, k čemu (čím, s čím = patřiti). Aby promluvil o tom, co k spasení sluší. Št. Neb když potupují kostel hrdosti, k ďábluť slušejí. Št. Moc za- jisté súdná jich jest slíditi toliko ty věci, kteréž slušejí k hornímu právu. CJB. 275. Ješto by to, což by koupil, k městu pod šos slušelo. Václ. III. Člověk, kterýž dům v městě pod právem městským a pod šos má, s těmito věcmi ku právu a soudu měst- skému sluší. Václ. II. Ač ku Pražsku sbožie popravu slušie . . . Kn. rož. 47. Nemohli se doptati žádného spiknutí lidí k takovému heslu slušejícího. Bart. 1. 21. Což k věč- nému životu sluší. Chč. 617. Ktož snažen jest toho, což slušie k světu. Št. Kn. š. 68. K milosti sluší druhdy smiech, druhdy smutná postava. Tkadl. II. 26. Neb tehdy panstvie oslovo k moci krále lva slušalo. Smil v. 14. Že ten lán k purkrechtu od starodávna k jeho dvoru slušel. NB. Tč. 165. Což slušie k hradu. Dal. 22. Ještoť k olomúcké popravě sluší; Vuoz i s tím, co k vozu slušelo; To nikdy neslušelo k dě- dictví. Půh. I. 181., II. 160., 567. (Půh. I. 193., 233., II. 8, 10., 81., 135.). K té mo- dlitbě sluší pokora; Mezi námi, jenž slu- šiemy k spasení . . .; A tak často položí člověka k spasenie, an slušie k zatracení. Hus I. 303., II. 246., III. 108. (Hus L, 1., 92., 137., 305., 319., II. 282. — Tč.). Což sluší k okrase. BO. Ti k sobě sluší. Šm. Ke mně sluší opraveni země. Dal. Ne všecky pře k jednomu soudu sluší. — pro koho. S loutkami hráti se pro vás nesluší (lépe: na vás nebo vám nesluší). Cf. Brs. 2. vd. 232. Pro toto podobenstvie slušie hodně, aby ...; Pro zachovánie nesmilnosti slušie se panně ... Hus I. 122., 158. Což pro staré časy (= starým časům) sluší. Sš. Sk. 232. — kam. Vystupte vy ven, kdo do rady neslušíte. Ctib. Ať tvoji pod mou moc sluší. Leg. Nezdálo se jim slušeti pod Rokycanu. Cont. Ben. Ty krajiny pod Řím slušejí. Martim. Obě městě pod jedno právo slušely. Mand. Ty země nechtěly podeň slušeti. Martim. Král ten sluší pod Kána. Mand. Pod přikázánieť slušejí všichni. Št. N. 292. Olomúc slušie pod biskupa českého. Dal. 85. Nebo p. Hynek nikoli nechtěl pod krále slušeti. Let. 181. S. pod moc soudní. J. tr. Vrhli se k ní mnozí ne proto, aby pod ní slušeli, ale aby v zemi roztrženie udělali. Hl. Což ve dsky slušie. Kn. rož. 70. — čím kam. Žalovaný svou osobou pod soudní moc nesluší. Řd. Jiní úředníci zemští k soudu zemskému úřady svými neslušejí. Vš. 14. — na koho, na co. Na vás sluší bojovati podlé Boha boj spravedlný. Št. A to my slibujem všecko držeti, jako na dobré lidi sluší; Aby chudý i bohatý, jakž na koho sluší, při svém řádě a právě zachován byl. Tov. 103., 6. Tehdy sbožie jeho slušie na najbližšího přietele jeho . . . dvě čésti slu- šieta na krále. Sob. 79. Nemíním jinak činiti, jakož na dobrého člověka slušie. Hl. Díl z propůjček na nás sluší (gebührt uns). CJB. 315. Póhon o dědiny každý naň sluší; Vdova má svého véna požívati kromě berně obecné, jež na dědice sluší; To odhádání z práva nesluší na žádného úředníka, jedno na ko- morníka. O. z D. Na starostu komorničieho sluší věděti a znáti roky, kdež... Vš. 119. Učinil jsem, co na mne slušelo. Brt. S. 67. Tak se mnú učiň, jakož na mój rod slušie. Jir. Anth. I. 98. Nakup damašku modrého, a daj si z něho šaty šít, jak to na pannu sluší být. Sš. P. 104. To na vás nesluší. Arch. I. 19. Oddiel, který na sirotky slušel, odložil. NB. Tč. 204. Ten soud na samého Boha sluší. Chč. 383., 378. Nedal mi berně, ješto na mne sluší z Milotic. Půh. I. 225. (Půh. I. 311., II. 89., 436., 454. — Tč.). Stvořiti co na Boha slušie; Dajte, co na koho slušie; Dajte ciesaři, co na ciesaře slušie; Slušie na kněze, aby měl ústa a jazyk neprzněny svú řečí; Otmrti slušejí na naj- bližší přátely. Hus I. 14., 149., 181., 232., III. 195. (Hus I. 73., 74., 205., 224., 267., 423., 468., 469., II. 117., 260., 365., 271., 282., III. 192. — Tč.). Nikda ničehož nepropo- věděl, cožby na dobrého muže neslušelo. V. Diel zbožie, ješto na mě slušie. ZN. Ne- činiti, což na koho sluší. V. Na tebe sluší. V. To nesluší na můj stav. D. Snášelivosť na křesťany sluší. Sych. Na moudré lidi nesluší sloužiti marnostem. Nesluší na lékaře dlíti. Lk. — za co. Sluší hodné za podobné. Lom. — s inft. Sluší ustoupiti, kdež zniku není. Ne vždycky sluší kvapiti. Sluší učitele následovati. Kom. Nejisté řeči, jimž ne hned věřiti sluší. V. Po dobré novině sluší se napiti. Ctib. Hád. Nižádného jiného zákona neslušie plniti. Hus I. 89. Slušie-li vás viece poslúchati než Boha, sami suďte. Hus I. 89. Nesluší snům věřiti. V. Již mi lépe slušie umřieti než živu býti. BO. Neslušie na vás věděti časy. ZN. Slušie-li daň dáti ciesaři či nic?; Proto slušie slova v ústech zavříti, aby mohl hněv v sobě ukojiti. Hus II. 395., III. 182. Hus I. 136., II. 398. Vem (vám) slušie se udatně jmieti. Dal. 77. To nám slušie zvláště znamenati. Pass. 1. (Hý.). Nej- prve svou stříšku sluší přikryti. Nesluší pýchati, se vypínati. Ustanovených věcí ru- šiti nesluší. Kom. Oči sluší v týle míti. Na to pozor míti sluší. Us. Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, co chci? Br. Moudrému všeho prve rozumem zkoušeti sluší než soudem. Vš. Vz Dostati se. Sluší ho vy- slechnouti. Us. — že. Špatně mu to sluší, že je štve. Us. Dch. — v koho = poddánu býti. Výb. I. 805. — komu kde. Zloději nesluší lépe jako na šibenici. Č. — podlé čeho. Kteréž pomsty na zlé lidi slušejí vedlé zákona božího. Zpr. voj. Žiž. — kdy. Taková otázka sluší člověku při každém ději důležitém. Sš. Sk. 21. K té říši slušeli před prvním příchodem Páně jen židé. Sš. J. 175. — aby. A v ten čas ihned šla otázka, slušie-li, aby židé dali daň. Hus II. 398. (Hus I. 217., 303.). Kněžiem slušie, aby ne tak mocí, ale napomínáním dobrým vedli lid k večeři. Hus II. 259. Sluší jim (na ně), aby se umění oddali. V. — s adv. Škaredé to sluší. Reš. — se. To se nesluší. Us. — se k čemu. Kabát ten nesluší se k té vestě. D.