SlynoutiSlynouti, ul
, utí, ze
slu (slu-ji), od něhož též slovo s
láva. Mk. S. =
slavným, pověst- ným býti, berühmt sein. —
abs. Za onoho času, kdy naši dědové slynuli, panovaly mnohé národní ctnosti, které národu dodá- valy síly a samostatnosti. Kmp. —
proč. Pro takové umění (kouzelné) slynulo tehdá město efeské
. Sš
. Sk. 225. —
kde skrze koho. Polsko, Polsko! oslavená země, sly- nula si druhdy v krajin sněme skrze ne- jednoho vévodu. Sš. Bs. 172. —
kde: v nád- herných chrámích s. Měst. bož. —
o kom. O fojtovým syně zlá novina slyne, že ukrad štyry koně. Sš. P. 129. O tom sv. Valentině pěkná sláva o něm slyne
. Sš
. P. 28. —
čím (nad koho). Rk., Jv
. Cf. Vynikati. S. du- chem prorockým-, Město to slynulo kupe- ctvím (Jericho); Že Mojžíš slynul silou pře- svědčivou mluvy své; Starožitné město to slynulo uměním a tržbou a tudy bohatstvím
. Sš. L. 39., 179., Sk. 80., 107. —
v čem. Egypťané slynuli v přírodovědě, hvězdář- ství, lékařství a mathematice. Sš. Sk. 81. —
čím kde. Efesus bylo jedno z těch pěti set měst, jež díly umělými
, veřejnými stav- bami a památníky po
celém římském světě slynula. Sš. II. 75.