Slyšení
Slyšení, n., vz Slyšeti. Das Hören. Vz KP. II. 292. Od s. D. Položím něco z s. (co jsem slyšel). Har. Ze s. (obcování) vy- loučen. Knst. Je k slyšení, nebyl jste k s. šp. m.: jest slyšeti, nebylo vás slyšeti. Jg., Os. Přišlo mu to v s. NB. Tč. 246. A Kri- stus vyvrh toho ďábla, člověka uzdravil, i zrak i s. jemu vrátil; Lidé mají býti pilni s. slova božieho; Viera jest z s.; S. slova božieho i kázánie jest velmě dóstojné; Čije věděním neb s-ním, povoněním, okušením neb dotčením. Hus II. 101., 279., 323., 439., III. 112. (Tč.). — S., vyslýchání, die Au- dienz, das Gehör. V. A papež tento nedal s. Hus III. 252. Aby ta věc k s. nepřichá- zela, všelijak překáželi. Žer 345. K s. ně- koho připustiti. Bart. 1. 36. Že chtějí Čechy k jednotě církve svaté navrátiti a s. jim dáti. Dač. I. 21. K s. někoho povolati, při- vésti. Dch. S. dáti, J. tr., dostati, zjednati, dosáhnouti. Ros. S. příčin odporu. D. Kde není s., nevylévej řeči. Boč. Děkanům a ji- ným farářům bylo to proti mysli, že ne- mohou míti s. Let. 439. K císaři vyslaní dostali při něm s. Skl. I. 328. O takovou věc má býti s. v pondělí. Zříz. Ferd. Bez s. nikoho neodsuzuj (nesuď prve, leč obojí stranu vyslyšíš. Pr.); Výpověď bez pořád- ného s. činiti se nemá. Pr. Před tím soudem s. o to býti nemá. Kol. 16. Po slyšení mých přátel, lépe: slyšev své přátely. Kmp. Vz Abstrakta.