Slyšeti
Slyšeti, 3. pl. -ší. Cf. List. fil. 1884. 460., Mkl. Etym. 309., Šrc. 502.-503. Věda, žej' to mnohým bylo tvrdo s. Št. Kn. š. 3. — co. Slýchal jsem dávné příslovie. Žk. S. něčí řeč. Anth. I. 3. vd. 34., Boha. Št. S. smrad = cítiti. Mor. Brt. D. 266. — čeho. Aby nešpor s-li. Kar. 73. — v čem. Aby v tom pořádně slyšán byl. 1535. Mus. — kde. Nemáte na tom mieti dosti, že v kostelích s-te. . . Št. Kn. š. 4. Čo slyšíš v hostině, o tom mlč v dědině. Slov. Tč. — odkud. S nebe hlas slyšiechu. Výb. II. 16. — s inft. Slyšel andělíčky zpívati (bolestí). Us. Rgl. — nač. Jiní to na při- rozené hady slyší (vztahují); Jiní to slovo na ťulena slyší; Ta jména na tyto národy slyšána býti mají. Šf. Strž. I. 227., 215, 341. Ta slova mají na království Kristovo duchovní slyšána býti. BR. II. 9. a — jak. S úžasem jej slyšel Oldřich. Vrch. Dal se s. těmito slovy. Har. II. 169. Slyší jako koroptev. Sá. A ono velmi pilně a s bázní máme s. Št. Kn. š. 5. — o čem. O tako- vých lidech v Čechách předešle slýcháno nebylo. Dač. I. 195. O svém spasenie s. Túl. 24. a. — kdy. V noci slyšel slují temné kroky. Vrch. V zasvěcený svátek celou mši nábožně s. Mž. 17. Rád ho na modlitvách slyší. Pass. mus. 414. Což jsem kde četl neb slýchal na kázání aneb od učených. Št. Kn. š. 1. — co kudy. S-la každé slovo otevřenými okny. Sá. — v koho = poddánu býti. V té chcem s. Arn. 2018. Vz Slušeti.