Slzeti
Slzeti, 3. os. pl. zejí, slzeje (íc), el, ení; slziti, 3. os. pl. zí, slze (íc), il, ení, slzívati, weinen, thränen. — abs. Slzeti a slziti. V. Trpělivý lká, slzí atd. Kom. Réva slzí; u Ra- kovníka říkají: chmel (pořezaný) pláče (pou- šti vodu). To mluvil slzeje. Skl. I. 366. — jak. Oči mé slzí bez přestání. Kram. — nad něčím. Kram. — pro co. Us. — komu. Oči jim slzely. Us. — kdy. Rýví (réví) po řezání slzí. Bibl. — odkud. Tuť potom hnůj z nežitu slzí. Tys.