Smaha
Smaha, šmáha, smáha, y, f., dříve = oheň, požár, der Brand, das Feuer. Igor. — S., připálené znamení na těle n. na rouše, der Brandfleck, das Brandmahl. S-ou někoho znamenati. Pročež tedy ot tak drahé s-hy přijetie srdce své odtrhuješ. Hugo. A jí vtiskla nevolnice s-hu. Sš. Snt. 54. Bludaři ti s-hu nesou na mysli i na svědomí. Sš. II. 323. S-hu na sobě míti jako vrah n. ná- keřník. V. Má s-hu na tváři (cejch). S. od slunce. V. — S., pnpálenina zvl. s puchem, spálená vůně, puch od nějaké spáleniny, smoud, der Geruch von angebrannten Dingen. Připálené maso s-hu vypouští. Kom. — S., míza, šťáva, vlhkost', der Saft. Výb. I. 377. S. koprová, jitrocelová, z raků, březová (voda). (Pokrmem) toho nabýváme, což v nás prací pohyne živitelné smahy, tělu přirozené. Št. N. 325. Aloes jest dřevo velmi sladké voně, ale s-hu má hořkú, a jest též moci jako mirra. Hus III. 55. — S., dřen, čís. Řeč prochodí ... až do spojení i všeliké s-hy neb stržencóv fcompagum ac medullarum). ZN.