Smáti se
Smáti se, slov. smiať. Phľd. VI. 2. Smieti se. Hodn. Cf. List. fil. 1884. 109., Šrc. 166., Mkl. Etym. 310. — abs. S. sa móžeš, jestli žáden proti tomu není. Na Slov. Té. Nikdy neviděli, by smál (bez se). Hr. rk. 9. — kde (proč). V oku tom se všecky ráje smály. Osv. VI. 596. Člověku se tak srdce v těle směje radostí. Us. Tč. — kdy. Za mladu se tomu smál. Št. Kn. š. 92. — z čeho. Smějí se nám z našej řeči. Brt. Z Charona se smála. č. Kn. š. 395. Nemá lásky, kdokolvek sa z cudzej psoty smeje. Slov. Tč. — jak. S. se na celé kolo = z plna hrdla, Us., pod kníry. Hlč. S. se někomu do očí, v tvář. Kká., Sá. Ty se směješ, až se chvěješ. Slez. Šd. Smála se růžemi (kdykoli se smála, splývaly jí s tváří růže). — komu. Panici se mu smějiechu. Dal. k. 60. Směje se holým zubům; kdyby byly chlupaté, smál by se ještě víc (= směje se každé hlouposti). U Kr. Hrad. Kšť. — Št. Kn. š. 30. 38. — se kým. Gb. Ml. II. 123. 4. — se komu oč. Nemá se mně voč s. Us. Neor. — ke komu. A druh k druhu se smiejiechu. Arn. 697. — se komu zač. Sá. v Osv. I. 102. My sa jím za to smějeme. Mor. Brt. D. — (komu) se s kým. Aničce se smějú s Josefem (dávají jí ho za milého). Us. S hrdličkami v závod jsme se smávali. Osv. Všichni se srdečně s ním smáli. Sá. Raději se chcu s českú sedlkú smieti. Dal. H. 41.