Smeknouti
Smeknouti, knu, kni, knul a kl, ut, utí; smekati, smekávati = sejmouti, sňati, sun- dáti, stáhnouti, svléci, abziehen, abnehmen, absetzen. — abs. Smekni (i. e. klobouk, čepici). Us. Jg., Šd., Dch. — co, koho: klobouk, čepici, Us., psy (se smečky pu- stiti). Us. A já neposlechnu, až přede mnó klekne a klobóček smekne. Sš. P. 233. S. krávu, zajíce — stáhnouti, abziehen. Us. u Rychn. — co před kým: klobouk. Ros. Nemusíš smekať čepicu před. drábem. Sš. P. 513. Před tebú budú klobúk smekati a mně budú ludé ruce lúbati. Sš. P. 797. — co jak. Klobouky s poklonou smykají. V. —- koho na koho: psy na zajíce s. (se smečky pustiti). Ros. Také na něho jednou smekl (poštval). Ros. — čím. Smek sebou = hop dolů! Na mor. Zlínsku. Brt. — se = svésti se, sundati se, abfahren, abgleiten. Jg. — se komu. Smekla se mi noha. Us. Smeká se jí to, nemůže vylízt. Us. Vk. — co, se odkud. Sekera se smekla s topořiska. D., Šp. Prsten se mu s prstu smekl. Us. Listí s prutu s. Us. S uzdy se s. Br. Vyvedeš mě na trávníček, smekneš se mne kantárý- ček. Sš. P. 531. Klobouk s hlavy s. Us. Tč. — se do které doby. Do těch vánoc se to tak smekne (== uteče). V Kunv. Msk. — se po čem: meč sě smeče po ščítě (štítě). Rkk. 12.