Smělosť
Smělosť, i, f. = udatnost, zmužilosť, sta- tečnost, srdnatost, die Kühnheit, Tapferkeit, der Muth. S. přidati. V. Vzal jsem sobě s. s ním se seznámiti, lépe: osmělil jsem se, dovolil jsem si s ním se seznámiti. Km. S. slohu. Jg. Se vší s-tí slovo mluviti. Ojíř. S. (ve špatném smyslu) bláznová, nemoudrá, nerozšafná (drzosť). V. Ktož by co prodal, k čemuž by sám práva neměl, též i ten, ktož cizie za své prodává, túž pokutu s-sti své ponese. Vš. 152. Pakli by kto té s-sti byl a o takovú se nepravosť pokusil, má takový vedlé práva kárán (kázán) býti. Ib. 155. S. míti. Dch. Kdes té s-sti nabrala? Er. P. 481. Kde té s-sti nabyli? Žer. 324. Dává s. k takovému trpění přikladem pó- voda křesťanského zástupu; Člověk ďáblov- ské s-sti; Kte's tu s. vzala, že tak řéci jsi sě nebála? Hus I. 186., 303., II. 105. — V právnictví = domnění podezření (zastr.), die Inzicht. Ms. pr. hor. — V smělosti muž- ský ráz jest znamenati, v opovážlivosti ja- kási prudkosť, v drzosti volná neslušnosť. Smělost projevuje důvěru vnitřní, opovážli- vost hrdosť, drzost ale nestydatost'. Ondrák.