Směr, uSměr, u
, m.,
směřování, zaměření, smě- ření; zastr.
pravina, die Richtung. Jg. S. rovný, přímý, vztyčený, šikmý, Rostl., pro- tivný. Sedl. Slovo s. jest nové, nyní však stalo se již vědeckým terminem. Co do tvo- ření a přechodu od žen.
míra k muž
. rodu sr. jiná již zobecnělá slova: záměr, výměr, poměr, rozměr atd. Můžeme-li dobře říci: původ, začátek, konec vzíti, i frase : směr bráti n. vzíti bude připuštěna. Mš. Vz Prů- běh. Jistým směrem jíti, se někam ubírati, pracovati, jeti. Us. Dáti, bráti se směrem jest
dobré dle: bráti, dáti se cestou, polem atd. Mš., Brs. 2. vyd. 223. S. cvičiště (v tě- locviku). Vz KP. I. 436. S
. vrstev horních. Vz Bř. N. 238., Rostl. 1437. Úhel s-u, der Richtungswinkel. Nz. Čisté srdce žádostem pravý směr dává. MP. S-rem se nésti; ji- stému s-ru hověti. Dch. V přímý směr! Grad — aus! S. příčný. Čsk. S
. stupující, klesající (na burse), Tendenz steigend, fal- lend. Skř. Politický směr. J
. tr.