1. Směřiti1.
Směřiti, il, eu, ení;
smířeti, el, en, ení;
směřovati — něčím někam měřiti, obrá- titi, cíliti, zielen, messen, zwecken;
slova, úmysl, jednání k něčemu obrátiti, zielen, anspielen, ansehen, münzen, trachten, ge- richtet sein;
přirovnati, gegen einander halten, messen. Jg. —
abs. Pocestný, kam směřuje (jíti chce), přímo ať se ubírá. Kom. Víme, kam směřuje. Sych. — k
am, k
čemu nač (čím): k cíli. V., Kom. Šíp k cíli smě- řiti. Reš. Směřoval tím k obecnému dobrému; úmysl jeho k tomu směřuje. Har. Vše smě- řuje k tomu. D. Tím nejblížeji k písmu smě- řuje; ta věc k tomu konci směřuje
. Plk. S
. k něčemu. J. tr., Dch., Nz. K čemuž po- něvadž nepochybně i vaše milosť směřovati ráčíte, nechci řeči šířiti. Žer. 313. Směřují slova ta k vytčení podivení apoštolova. Sš. II. 31. Veškeren smysl jeho toliko k vy- hlazení nenáviděné církve boží směřoval. Sš. II. 13. S. na někoho, gegen Jemanden richten, abzielen. J
. tr. Poznali, kam směruje celým dovozováním svojím. Sš. Sk. 88. S
. na někoho ručnicí n. ručnici. Faukn. Sochorem s. Har. Na tebe tím směřoval (tebe myslil). D. —
co. Obuch letí, kam ho Marko smě- řil. Mus. —
(kam) jak. A vším úsilím smě- řuje k oslavě Páně
s vlastním pokořením svým; A
z příma směřoval
do Makedonie. Sš. J. 31., Sk. 192. -
(kam) kde. Tolikéž Kristus k jednotě směřuje
ve své modlitbě; Tam zajisté spis jeho v druhé části smě- řuje. Sš. II. 113., Sk. 233. A tudy ve slo- vech
a semeni tvému přede vším ku Kristu oním proroctvím směřoval. Sš. II. 37. —
proti čemu. Dch. —
s čím. Směřuje pak Pavel s pokornou svou prosbou, aby . . . Sš. II. 107. —
aby. Tam všechna mysl Pavlova směřovala, aby nezůstal na půl cestě, nébrž aby dokonal a dovršil běh svůj. Sš. Sk. 237. — kd
y. Cíl a konec, kam apoštolé ve svém apoštolování a vůbec lidé
ve svém životě směřovati mají. Sš. Sk. 18. —
s inft. Člověk upřímný upřímo kráčeti směřuje. Br
. —
co s čím (srovnati). Po- vahy onoho starého lidu s obyčeji nyněj- šími směřiti. Br.