1. Směřiti
1. Směřiti, il, eu, ení; smířeti, el, en, ení; směřovati — něčím někam měřiti, obrá- titi, cíliti, zielen, messen, zwecken; slova, úmysl, jednání k něčemu obrátiti, zielen, anspielen, ansehen, münzen, trachten, ge- richtet sein; přirovnati, gegen einander halten, messen. Jg. — abs. Pocestný, kam směřuje (jíti chce), přímo ať se ubírá. Kom. Víme, kam směřuje. Sych. — kam, k čemu nač (čím): k cíli. V., Kom. Šíp k cíli smě- řiti. Reš. Směřoval tím k obecnému dobrému; úmysl jeho k tomu směřuje. Har. Vše smě- řuje k tomu. D. Tím nejblížeji k písmu smě- řuje; ta věc k tomu konci směřuje. Plk. S. k něčemu. J. tr., Dch., Nz. K čemuž po- něvadž nepochybně i vaše milosť směřovati ráčíte, nechci řeči šířiti. Žer. 313. Směřují slova ta k vytčení podivení apoštolova. Sš. II. 31. Veškeren smysl jeho toliko k vy- hlazení nenáviděné církve boží směřoval. Sš. II. 13. S. na někoho, gegen Jemanden richten, abzielen. J. tr. Poznali, kam směruje celým dovozováním svojím. Sš. Sk. 88. S. na někoho ručnicí n. ručnici. Faukn. Sochorem s. Har. Na tebe tím směřoval (tebe myslil). D. — co. Obuch letí, kam ho Marko smě- řil. Mus. — (kam) jak. A vším úsilím smě- řuje k oslavě Páně s vlastním pokořením svým; A z příma směřoval do Makedonie. Sš. J. 31., Sk. 192. - (kam) kde. Tolikéž Kristus k jednotě směřuje ve své modlitbě; Tam zajisté spis jeho v druhé části smě- řuje. Sš. II. 113., Sk. 233. A tudy ve slo- vech a semeni tvému přede vším ku Kristu oním proroctvím směřoval. Sš. II. 37. — proti čemu. Dch. — s čím. Směřuje pak Pavel s pokornou svou prosbou, aby . . . Sš. II. 107. — aby. Tam všechna mysl Pavlova směřovala, aby nezůstal na půl cestě, nébrž aby dokonal a dovršil běh svůj. Sš. Sk. 237. — kdy. Cíl a konec, kam apoštolé ve svém apoštolování a vůbec lidé ve svém životě směřovati mají. Sš. Sk. 18. — s inft. Člověk upřímný upřímo kráčeti směřuje. Br. — co s čím (srovnati). Po- vahy onoho starého lidu s obyčeji nyněj- šími směřiti. Br.