Směstiti
Směstiti, il, ěn, ění; směstnati (směst- knávati), směsknávati, směsnávati — v místo jedno připraviti, zusammenpressen; se = vejíti se v místo, hineingehen, Raum haben. Jg. — abs. Dal mi on obrázek, ten byl živý. Dáti ho do knížek, nesměstná se, zamknót ho do truhly, udusí se. Sš. P. 474. — se kde. Aniž mohly se na něm směstknati oběti zá- palné. Br. — Jel., Leg. Tak veliké všeho světa lidí množství na tak malém údolí směst- knati by sě nemohlo. Pass. 15. (Hý.). Sed- meracká braná dosť široka byla, ještě se ta sanuť v ni směstić nemohla. Sš. P. 776. Ne- čistota tělesná, s kterúž se nemóž milosť božie v jedné duši směstnati, jest přiekaza také přijímánie těla božieho. Hus III. 176. V městě, Jel., v malém pokojíčku se s. Sych. — Br. Aby se kámen mezi nebem a zemí s. mohl. V. — se kam: do hlavy. Zlob.