1. Smeť
1. Smeť, i, f., co smeteno, hozeno v hro- madu n. odkud s hůry, strsl. s?met?, fimus, das Zusammengekehrte. Mkl. B. 54., 58. Der Aufwurf. S. prken = vor prken. Us. — S., obyč. v pl. smeti (podlé Kosť, ale v dat. obyč. smetím a v lok. smetích), f., nebo kollektivum smetí, n. = všeliký neřád sme- tený, der Kehricht, Auskehricht, Wust. Ani na hnoji a smetech by ho nezdvihla. V. Po- pelem a smetmi posypavše hlavu. Br. Smeti pometly (chvoštištěmi) se metou. Kom. Komu prodáváš svoje smeti (s kým jsi svině pásl) ? Bern. Rozrazí se na tisíce smetí (kousků). Kká. S. 15. Smětí na mne sypal vrchním oknem. NB. Tč. 78. Je těch dětí jako smetí. Us. Dch. Dětí má jak smetí, peněz jak šu- pek. Na mor. Zlínsku. Brt. Ukliď, je tu smetí jako ve chlívě. Us. Dch. Bylo jich tam jako smetí (mnoho). Us. Šd. Smetí z domu na ulici nevynášej. Pk. Smeti sme- tajíce z koutů do prostřed sednice říkají: Smetáme smeti, mládence vdovce, nechť přijde kdo chce. Sš. P. 762. Pověsť čím dále letí, tím více přibírá smetí. Ehr. 46. Nepleť se mezi s-ti, aby vymeten nebyl. Lb.