Smích
Smích hrdý,chladný, rozpoutaný, vzdorný, Vrch., chorý, Dch., šílenství. Vrch. Dítě má pláč a s. na kraji; Udělejme si obecní s. (říkávají ve společnosti za ticha. Někdo začne nuceně se smáti a po něm rozsmějí se ostatní). Čce. Tkč. Čechuom nebíše do smíchu. Let. 495. Měl sem to ve s. (z toho s ). Brt. D. Příjemný s. s očí jí nesešel. Šml. Smály sme se, že sme byly tuhy smí chy. Us Vk. To vše obrátila k smíchu. Homl. v. 192. Smíchy se dusiti. Wtr. exc. Přátelský hovor a trochu smíchu je nejlepší koření k jídlu. Sb. uč. Hlúpého po smíchu poznať. VSlz. I. 225. Na velký s. rád ná- sleduje pláč. Lpř. — Přen. Zvonců s. ve- selý. Vrch. — S. = posměch. Protoli's nás sem přilúdil, aby námi smiech posúdil? Kat. 1529. (Jir). A budú jí s. váleti. Št. Kn. š. 99. (62.). Kde s. jiným válí, špatně sebe chválí. Bž. exc.