Smilník
Smilník, a, m., der Hurer. S., sr. lit. pasmilinti, verleiten, smillus, der Näscher, smailus, der Zeigefinger, smalstib?, der Leckerbissen. Mkl. aL. 129. Někteří (mají za bohy) ženy biedné, jako všichni smilníci a zvláště kněžie smilní, jenž kráše odievají své ženy kuběny než Kristovy živé a svaté obrazy; Pochlebují, aby svú vóli s člověkem v hřieše měli, jako s. své frejířce řka, že vše chce pro ni učiniti, což požádá; S-ci v žádosti své mají viece bolesti než utě- šeni« ; Ještě i tělesně jsú obecně velicí s-ci a veliké smilnice bez plodu; Jest to nej- horší, ktož se chlubí zlými činy jako lapky nebo s-ci. Hus I. 67., 259., 298., II. 130., III. 178. Zkazie vilnici dóm tvój a zrušie s-ci město tvé. BO. Cizoložník cizí lože poskvr- ňuje, s. své. Kom. S. s krevní přítelkyní. D. — S., cizoložník, der Ehebrecher. V.