Smír
Smír, u, m., smíření, poklid, die Versöh- nung, der Friede. S. či narovnání (transactio) jest smlouva, kterouž dvé neb více osob práva sporná n. pochybná určují tak, že sobě strany ohledně těchto nároků na vzá- jem povolují. S. N. S. způsobiti, učiniti. Dch. Účel a záměr s-ru toho. Sš. II. 201. Kristus jakožto Buoh nesmierný od věč- nosti všecky věci vie, ale světí věděti budú, jakož jim milý Bóh zjeviti ráčí časně a v mieru. Hus III. 298. Ve smír spolu vešli. Bart. K smíru přivésti. 1693. Přijali smír. Hlas. Krev cezena větrům na smír. Mus. Rozepři do- brovolným smírem urovnati. Č. exc. Vz více v S. N. — S., smlouva, der Vergleich. Us.