Smířiti
Smířiti, il, en, ení; smiřovati = v mír uvésti, smluviti, smír učiniti, versöhnen; se = ve smír jíti, udobřiti se, smluviti se, sich versöhnen o. vertragen. Jg. — koho, co. Aby vraždu Kylonovu smířil. Sš. Sk. 206. Ký by smířil rozvaděna bratry. LS. v. 68. — koho, se s kým. S-il je s odchodem Petra ku Korneliovi. Sš. Sk. 125. Ten, jenž se narodil, smieří člověka s Bohem a s an- gelem a člověka s člověkem. Hus I. 254. — Hus I. 77., 295., II. 25., 281., 287., III. 181. (Tč.). Směřte se s paní manželkou vaší (m. svou). Žer. 322. Směr se s bratrem. ZN. — Alx., V., Br., D. — se. Urazil-lis někoho, smířiti se nestyď se. Kom. — se s kým oč. O vše dobré se s ním smíří. Dal. 48. Smieřita se tako o dědiny. LS. v. 89. Smie- řili sě o Betlém s faráři. Hus II. 113. — koho čím. S. strany poklidem. Bdl. — jak. Smířeni jsme s Bohem skrze smrť syna jeho. Sš. I. 58. A tu je v hromadu s panem Zdenkem a s Rosenberským smířili. Let. 201. Člověk zhřešiv nemohl jest sám od sebe se s. s Bohem; Nemohl jest býti smieřen bez dosti učiněnie. Hus I. 295. Na bratrstvo se s ním smířili. Sych. — kde. Na cestě, v hospodě se s ním smířil. Us.