1. Smíti
1. Smíti (zastr. směti), smím (zastr. směji n. směju), směj, směje (íc), směl, smění; smívati = moc míti, důvěřovati sobě, nebáti se, odvážiti se, dürfen, sich unterstehen, die Erlaubniss o. Macht haben, wagen. Jg. Opak : nesmíti, nesměti. S., strsl. stměti, andere. Koř. m?, tudy s? -/- m? -/- ti. Fk. 2. 427. srovnává stnord. m?hdr, strhornoněm. muot, řec. /in-ío/tai, fiéfian. Andere stellen strne in der Form sm? mit der Wurzel smi reflexiv ridere zusammen. Sr. rum. sumec verwegen. Mkl. aL. 57., 144. — abs. Řekl : Směj, dcero má (— nabuď mysli, aude). Hugo. Nesmíti domů. V. Nesmím. Odpovídá se: Nesměj se a poď. Vz Soujmenný, Smíti se. Brt. Smí-li kdo, smím i já. Kor. — s infinit. Smějí se proti mně postaviti. Br. Nesmí na ni ani pohleděti. Solf. Když kdo nesmí býti ve své vlasti a mezi svými bydleti. V. Nesmí mluviti, ani slova říci, ani cknouti. V. Noč- ního času nesmí pracovati. Sych. Má paní nesmí o tom nic věděti. D. Obžalovaní v této při směli (== odvážili se) ruce své vložiti pychem svým na přísežného a jej rváti; On ty věci z domu vzieti a tu truhličku vylámati směl (dovolil si, wagte es); Žalo- vali na toho hospodáře, že se on směl (od- vážil se) v ten statek uvazovati a jej k sobě přijímati. NB. Té. 102., 143., 194.* Kterak smieš před krále všehosvěta v jeho dóm jíti jsa hřiechem na duši zkalen?; Smíte-li se postaviti proti těm, jenž krávy berú? Hus I. 303., 470. (Hus I. 186., 299., 468., II. 173., 226. — Tč.). Jak tyransky s ubohými oby- vateli zacházeti směli (= se osmělili); Pro svévolnost', již nad ubohými lidmi bezuzdné provozovati směli; Kterýž by jej (majestat) o čem nejmenším rušiti směl (se odvážil); Nesměvše se úředníkům v tom opříti. Skl. I. 288., 291., II. 11., 28. Smím mu důvěřiti? Sych. Prostřed velikých lidí nesměj (= ne- osměluj se) mluviti. Hugo. Smím to učiniti? Mudr. To se nesmí (nemá, Šb.) dovoliti (to nebudiž dovoleno). Šb. — Pozn. Ve větách žádacích často zbytečně se klade, ku př. Mnozí ani srdce neměli, aby, co spravedl- nost' káže, konati směli (m.: konali. Zk.). Kom. Vy nesmíte zapomínati m.: nezapomí- nejte. Km. Nesmíte si mysliti m.: nemyslete si. Brs. 2. vd. 252. Vz Smíti.