Smlčeti
Smlčeti, smlčím, smlč, smlče (íc), el, en, ení; smlčovati, verschweigen. — abs. Mou- drost' věděti, kdy nemluviti a s-ti. Č. M. 76. Smlčel Petr, smlčel Pavel, to že jsem jim nic nepověděl. Lb., Pk. — co komu. Já mu (toho) nesmlčím. Sych. — komu čeho. Jestliže by kdo druhého nařekl chlapstvem a řekl jemu chlape a on se z toho vyvedl, tehda má jemu řieci, že selhal a ten jemu má toho smlčeti. O. z D.