Smlouvce
Smlouvce, e, m. (zastr. smlúvcé), kdo dva jiné smlouvá, der Unterhändler. S. trhu, na trhu. V. — S., smírce rovnající při mezi stranami buď svobodně volený bud od práva k tomu zřízený, prostředek (V.), ubrman, sjednavatel, der Schiedsrichter, Friedens- richter, Schiedsmann, Vermittler, Friedens- stifter. S. ku prostředku přidaný, Mitschieds- mann. V. Smlouvce voliti, obrati. Na s. se podati, jim svou při v moc dáti a na nich přestati, svoliti se na s-ce. V. S-vé jednání s sebe složili. Pr. měst. Ktožby obsýlal prve nežli by smlůvcové jednání s sebe složili; Cožkoli s-cové ústní n. psanou výpovědí najdou, na tom též strany přestati povinny jsou. Kol. 18., 39. Smluvce, kteříž lidi smlou- vají. Vl. zř. 407. S-ové co vyřknou, na tom strany přestaňte. Pr. S-ce, kteříž lidi smlou- vají, nemají od jiných poháněni býti, by to svědčili, oč lidi smlouvají. Zř. F. I. S. XIII.