Smluviti
Smluviti, smluv, smluvě (íc), il, en, ení; smlouvati (smluvovati, zastar.) = sjednati, mluvením ustanoviti, verab-, be-, abreden, bedingen, be-, unterhandeln, feilschen; smí- řiti, vergleichen, vereinigen; s. se = snésti se oč, sjednotiti se, sich verabreden, sich ver- einigen; rozuměti něčí řeči, einander verste- hen. Jg. — abs. Smlouval, ale nesmluvil; Smluveno, der Kauf ist geschlossen! — co, koho, se s kým. Což by s panskými n. rytířskými osobami smluvili. Václ. II. Něco s někým s. D., Har. Já s ním budu smlou- vati, snad to dá laciněji. Us. Snad se s ním smluvím (sjednotím). Sych. Krále českého s Vratislavskými smluvili (smířili). V. Ne- mohli se Češi s Němci s. (sobě rozuměti). V. Pro rozdílnosť řeči jedni s druhými s. se nemohli. Cyr. S-iti se s pastuchú. Dal. 62. On dá s sebou smlouvati (handeln). Dch. A smluvil se s velkoknězi a důstojníky, kterak by ho vydal jim. Sš. L. 195. O to, oč jsú s ním smluveni, o to nechce proti němu mluviti. Půh. I. 307. — koho za koho: dívku za muže. Boč. Neb mu byla s-vena za manželku dcera krále franského. Dač. I. 37. — co: válku, Reš., různice po- kojiti a smlouvati. Pláč. S. cenu. Us. Ne- smluvil ovšem hříšník mzdu tuto. Sš. I. 74. Mieře a s-vaje hněvivé. Hus I. 122. Strany sobě odporné s. (smířiti). V., Bart. 277. — co mezi kým: odpor, nevoli, nesnáz mezi stranami s. V. Mezi nimi jest věc smluvena; Ježto jsú to mezi nimi dobří smluvili. Půh. I. 207., II. 395. — se, koho oč. Smluvil (smířil) oboji Pražany o tu nevoli. V. Spolu se o to smluvili. V. O nevole se přátelsky smluvili, V., o dědictví. D. Oč se strany smluví, to mezi nimi stálé buď. Rb. Titoť se o jakous na mne uzdu smlouvají. Kom. S-li se o víru křesťanskou v jednotu. Dač. I. 26. A s kýmžby se koli o tištění týchž práv a zřízení zemských snésti a s. mohl; Než jestliže by se strany o mord smluvili, toto JMK. při tom zůstaviti ráčí; Nemá stranám, aby se o to smlouvati měly, dopuštěno býti. Zř. F. I. A. II. VIL, XVIII. Aby s-li Pra- žany s vypověděnými o ty všecky nesnáze. Bart. 256. 34., 366. 1. Nemají (smlouvcové) o to poháněni býti, oč lidi smlouvají. Zř. F. I. S. XIII. Učiniti musil tu věc, o kterouž mezi nimi správně jest smluveno. CJB. 387. Smluvili se o ty všecky různice a nesnáze i o všeliká záští. Václ. I. S. se o přátelství. Dch. S. se o něco. Tov., J. tr., Nz. V ne- dělil půjdem namlúvat, v pondělí o věno smlúvat. Sš. P. 665. Nemohl se smluviti o manželství se paní. Dač. I. 55. S. se o při, Arch. I. 156., o křivdu. Chč. 374. O tu řeč se všichni smluvichu. Pass. 423. Sami jsme se chtěli v tu věc vsaditi a je o to přá- telsky s. NB. Tč. 279. Že je o to s ním smluvil, že jměl jemu o to konec učiniti. Půh. II. 107. (Půh. I. 121., 211., II. 122., 187., 350., 544., 577.). — se o čem. Takž se o tom smluviti neuměli velmi dlúho, až na tom zuostali, aby je zavezli do Hradce. Let. 52. Smluvili se o tom, co se jich do- týče. Dch. — se nač. Smluvil se s tvými nepřátely na tvú záhubu. Kat. 63. a 66. S-en pokoj na ty výminky. V. — s infint. On mi jest slíbil a se mnú smluvil na tom dvoře nepřekážeti. Půh. I s-vil se mnú na přátely přijeti o ty věci. Půh. II. 530. — se. Ludé sa smúvajú, co tito dvá majú; Smlóvali se dvá, smlóvali, by preč vandrovali z jedné dědiny do druhé, do krajiny cizé. Sš. P. 101., 148. Nechce se smlouvati (laciněji dáti). Us. Smluvíte-li se, koupíme všecko. Us. — se proti komu (spolčiti se). Har. — se v čem. Ve všem se dobře smluvili. Har. V trhu v koupi se sm. Sp. A v tom se smluvili. Dač. I. 40. — s aby. Lid se s-al, aby ho ukamenovali. Br. — Kom., Flav. — že. Smluvili se, že půjdou do Prahy. — se kde: na popele = smířiti se po vojně, když si popálili. Prov. Bl. S týmiž stavy v jistých artikulích tak dobře o vyšší jako o nižší kovy narovnati a smluviti se ráčil. N. o h. a k. — se, co jak. S. se přátelským jed- náním a s celou i dokonalou k sobě obojích stran důvěrností. Václ. I. Různice skrze poselství s. V. S. se po dobrotě. Dch. Již jsme se s-li za jeden člověk. Bl. Gr. 245. Aby se s-il jménem našim s kapléřem. Arch. I. 32. Jednota s-vena byla pod pokutami nemalými. Bart. 14. Můžeš podlé uznání s tesařem smluviti. Žer. 310. Neviem, smlu- vili-li se k zástavě čili ke kúpenie; S-li se mezi sebú přátelsky; S-li se bez súduov; A v tom jsú sě sami beze mne s-li s tiem kovářem. NB. Tč. 164., 193., 235., 275. Jestliže se nemohú s. dobrotivě; Chce se s ním s. podlé jeho vóle; Aby se s-li beze všech súduov. Půh. I. 170., II. 4., 564. S nimiž úmysly vážnými smluvi to. Kat. 2519. Aby strany přátelským během s. mohl. Nar. o h. a k. Jednostejně smluvili jsme se za jeden člověk a slíbili jsme si tu jednotu držeti. Tov. 5. S. něco za lepších podmínek. Us. — se na čem. S-li se na penězích. GR.