Smočiti co
Smočiti co. Na jaře a v létě co den zmočí, hodina vysuší. Us. Tč Bůh je zmo- čil (zničil). Bl. Ž. Aug 47. Zmáčal som košelienku, zmáčal, keď som si ja k mojej milej kráčal. Sl. spv. I. 12. — komu (co). Já sem ti pro husičky kráčal, až sem si nohavičky zmáčal. Brt. P. 137. (Ppk. I. 219.). Také si smočil (něco propověděl) a špatně pochodil. Us. Kšť. — kde (proč). Nechť se zrak můj v pláči pro mé viny zmáčí. Sš. Bs. 18. Košúlka sa zmáčala v méj krvi červenej. Pck. Ps. 74. — co kam (jak). Cukr jedním koncem do vody s Kk. Zmáčaj slovo do rozuma, prv nežli ho povíš. Slov. Tč — co čím. Oko slzou, Kv. 1887., zemi krví, Lpř., ruku něčí sl- zami smáčeti. Us. Pdl.