Smoutiti
Smoutiti, smútiti, il, cen, ení; smucovati = skoliti, mutným učiniti, trüben; smíchati, mischen; zbouřiti, aufwiegeln; smutným uči- niti, betrüben; se = nepokojným býti, un- ruhig werden; zkaliii se, trüb werden; smutným býti, sich betrüben, trauern. Jg. Kat. 2491. — abs. Smútíš, lese. Hdk. — co, koho: vodu, pivo, zrak (zkaliti). Us. S. lid = 1. bouřiti, St. skl., 2. smutným či- niti. Tkad. Smútil si zemju. Z. wit. 59. 4. A vinného musi s. Dal. 9. — proč. S. se pro něco. Alx. 1134. Ot toho času poče králova s. za to. Kat. 359. — se. Smútili sú sě velmě. Hus II. 388. — se komu. Smútí se mi. Pokorný. — koho, se čím, kde. Smutista sě zarmúcením velikým. BO. S-til jsem Vás listem. ZN. Floribella se tím velice smoutila. St. skl. Srdce jeho v něm se smoutilo. V. S. se novinú. 1555. Na Ka- lúpku země celé smutí černá stužka. Hdk. C. 130.