Smrad
Smrad, u, m., vz Smrděti. Mkl. aL. 30. a také Mkl. B. 31. S., zlá vůně, puch, puch- nutí, der Stank, Gestank. V. S. věci spá- lené ; s. těžký, jedovatý; zlý s. od sebe dávati; s. (vítr) ze sebe pustiti; s. pod paždí n. pod paždím (prk). V. Z toho smradu až těžko jim bylo. Vrat. Tehdy krása tělesná bude smradem, libé tělo bude mrzké. Hus III. 13G. (III. 85.). Táhne se jako smrad. Us. Mrchový, mrší s. Us. Smrad, že by hůl státi mohla (že by jej člověk nožem krájeti mohl). Č. Kde husy, tu s. a štěbety, kde ženy, tu svár a klevety. Prov. Jg. Zmizel (vytratil se) jako s. (neví se kam.). Nezůstal po něm ani s. (zmizel). Kf. Skrze latrochy s-dy na- horu vyháněli (z dolů). Pam. kut. 246. S. leze po koutech. Us. — S., smrduté věci, die Fekalien. Mnoho suduov smradu z praků tam metali. 1422. Gl. 316. Vynes ven ty smrady. Mor. Šd. — S., a, m., člověk smrdící, Stänker, m. Ty smrade! Rada od smrada (špatná rada). Smrad smradlavá, líná. Vz Rod. Prk. — S., a, m. = kozel, der Bock. U Litovle. Kčr.— S., a, m. = žid, der Jude. Us. Mtl., Šd. — S., něco drobného, malého: děcko, kotě atd. Us. Šd. — S., pe- trolej. U Jižné. Vrů.