Smrdutý
Smrdutý = smradlavý, na mor. Zlínsku smraďutý (Brt.), stinkend, stinkig. S. tělo, žalář, vřed v nose, V., dým, Mand., záchod, Krab., voda, Us., planina, dýchání, Kom., kozel, Lom., hnis. Ja. Dětelová voda uži- tečná jest těm, kteříž mají smrdutý duch. Čern. Moře se zbúří a s-té vypustí pěny. Št. N. 197. S. líh, olej. Dch. Dotýká sě svého údu a piple kurvu; sě biedného, smrdutého a ji biednú biednici a smrdutú; Bohu nenie nic ohavnějšieho, nic smrdutěj- šieho (nad hřích); Tu poznáme, kto jest kozel s-tý a kto nevinná ovce; Jakož smrad hyzdí věc s-tú a oznamuje ji, tak hřiech hyzdi a oznamuje člověka hřiešného; Ně- kteří mohou pláčem mocí boží z toho s-tého obyčeje vstáti; Ó chlevníci, hnojikydové, bohdaj sami z sebe hnis s-tých hřiechóv vykydali!; Člověk strany těla jest nečistá a s-tá věc, pytel lajnuov, pokrm červuov, po člověku črv a po črvu smrad a ohavnosť. Hus I. 205., 232., II. 205., 299., 356., 433. (Tč.). S. oděvec. Hus. Strany pořekadel vz: Datel, Duch, Kaditi bez čeho, Smrděti. — V bot., rostlina. S. rmen, anthemis cotula, die Hundskamille; strom, anagyris foetida. Jg.