Smrkati
Smrkati. Cf Mkl. Etym. 191. b., 310. - co čím: tabák lžičkou. Koll. Zp. II. 367. — co kam: tabák do nosa. Koll. Zp. 366. — kde. Tehdá po všem světu smrklo. ML. 117. a. — si zmrknouti = zdřímnouti si. Mor. a slov. Šd. — se = smrákati se. Již se počíná smrákavati. Už sa bolo hodne zmrklo. Dbš. Sl. pov. I. 58.