Smrť
Smrť. Cf. Mkl. Etym. 190., Šf. III. 501., Er. P. 513.—518., Slov. zdrav. 343., Mříti, Umříti, Zemříti. Laš. smryć. Brt. D. 357. S. a pohřeb dle zvyků, názorů a pověr lidu mor. Vydal Brt. v Obz. 1891. č. 13. S. je duše s tělem rozdělení, jíž jsou všichni lidé podrobeni. Sb. uč. Král smrtí skoná. Let. 496. Stín smrti paď mu na čelo. Zr. Gris. To je s-ti naší prkýnko (kolovrat = s tím je u konce). Us. S. ukáže, kdo co má; Škoda a smrť nejdříve se oželí; Od věku není léku a od smrti felčara; S. každému zlému lék. Bž. exc. Netřeba s-ti se báti, ale zlých skutků se vystříhati (třeba). Hkš. K smrti se strojme, sic překvapí nás. Sb. uč. Věštění smrti. Vz Zbrt. 292. — S před- ložkami. Nikdo by nebyl do smrti řekl, že . . . Sá. — K smrti někoho nenáviděti; Měla jsem ho ráda až k smrti. Sá. Súdil syna božieho a podal k s-ti. Št. Kn. š. 20. Mnohokrát nakloněný k smrti dlouho živ bývá. Krnd. 212. Kdo jsa nemocen ve snách na bílém koni jezdí, chystej se k smrti. Mus. — Na s. unavený. Mour. Abys ne- hřešil, často na s. pamatuj. Bž. exc. — Až po smrti za rok ti to dám (nikdy). Us. Bkř. — Po smrci nech sa, kto chce, vrcí. Slov. Rr. MBš. Lépe jest nepřátelům po smrti nechati, nežli u přátel za živa hle- dati. Šd. exc. Po smrti král i sedlák pa- nuje. Bž. exc. — Pro smrť, pro případ s-ti. Pr. tr. — S. v těhotenství n. při porodu. Kžk. Por. 316. — Ten náš život nestojí za smrť. Us. — S. s ponětím násilí, nevčas- nosti. Práci i s. proň nesli; S. trpěti; S. někomu učiniti. Št. Kn. š. 12 , 20., 168. S. udatnému nestrašna; S. pro vlasť mila a pochvalna. Bž. exc. — S. personifikovaná. Zapomněli jsme na to jako na s. Šml., Brt. S. naň zavolala (umřel); S. k němu nesmí (když se nemoc zlomila, říkají). Tkč. Rok má krok a život v patách s. Us. Silné jest milování jako s. Rais 47. Jedináť s. rovně měří, tak šarlat jako šerzi. Výb. I. 384. S. bere napořád. Pana. 3., 17. S. kosi chudé železnou, bohaté stříbrnou a krále zlatou kosou. Na Vsacku. Vck. S tvojím živoby- tím s. za rovno chodí. Slov. Tč. S. všecko rovná. Sb. uč. S. není preberná či mladý či starý, buď jest muž neb žena. Bern. S. se blíží každému mladému i starému. Výb. II. 1154. S. v trampotách vzýváme a když přijde, zavíráme. Us. Šd., Lpř. Komu se s. ukáže, zemře do dne a do roka. Němc. D. B. S. nehledí, kdo starý, kdo mladý; S. nehledí na zuby; S. má kosu a ne sekeru; Člověk na světě okolo smrti plete. Bž. exc. O vynášení smrti na smrtnou neděli vz Brt. Dt. 281. nn., Km. 1887. 677 , 713., 758. nn., Obzor (v Brně) 1883. 131., Zbrt. 291. Po- věry o smrti vz v Mus. 1853. 475., 1855. 56. — S. = způsob smrti. Rozličnými smrtmi (Todesarten) hynouti. Kom. Lab. 20. Pře- skočila ho smrť (když koho zima obešla). Brt. S. hrdinská. Náhlú smrtí umříti. Výb. II. 14. Zemřel hladnou s-tí. Us. Šd. Zlapal je a zutrácel rozličnými smrtmi. Let. 334. Musíť za to ukrutnú s. vzieti. Výb. II. 560. Nech budě s. jakákolvek, ništ mu neuškodí, který podla vóle bozkej v svém životě chodí. Slov. Tč. Komu se umříti nechce, tomu se žádná s. nelíbí; Netolikero smrtí, kolikero utrpení. Bž. exc. Snadnější s., když zároveň s nepřítelem. Lpř. Bezbožných oby- čejné jaký život, taková s. Hkš. — S. věčná. Ktož umře v smrtedlném hřieše, ten ne- zbude věčné smrti. Št. Kn. š. 9. — Jak se Čech pronáší o smrti. Sebral hlavně Jan Tykač (Tkč.) I. V nemoci. A) Když nemoc smrti se končí. Dlouhá nemoc — jistá s. Bude těžko odcházeti Může lehko odejíti. Má už čas, už si tu dosť pobyl. Už by mohl jíti. Má již vyhlídnuté místo na hřbitově; Za toho již nic nedám. Za toho škoda krejcaru. Dozrál, umře, zemře, půjde, pojede, poplave, pojde (ve zlosti řečeno), nebude ho, nevstane víc, neostane, nebude chodit, nebude dlouho dělat, dodělá, do- stůně, doheká, dokašle, doklepe, do- bekne, nevyjde, doleží. Není mu pomoci. Chystejte rakev, truhlu, máry, hromničku. Dejte mu zvonit, sbít pět prken. Šijte ru- báš. Bude dělat kšaft. Handluje v prknech. Zazpívají mu. Již slyší andělíčky zpívati. Čce. Bere již za kliku u hřbitova. Šml. Odnesou ho. Budou strojiti funus Už je s ním konec, amen. Kladou mu od hodiny do hodiny. Čeká se co chvíli, že shasne. Půjde k Abrahamu, za bílou zeď, k otcům, do nebe. Musí odejíti. Rozloučí se se ži- votem, se světem. Je to jeho poslední ho- dinka. Pošlete pro doktora a zároveň pro kněze. Veta po něm. Oplakají ho. Udělá z ženy vdovu. Už mu nepomůže leč lopata, než motyka a rýč; Už se mohou přátelé těšiti. Nebude dlouho dělati, trávu šlapati ; Nebude on novou kapustu jísti, nové šípky zobati; Už dopil; Už mu netuší; Psi mu za uchem vyjí; Kostnice, smrť mu z oči kouká; Smrdí krchovem; Má smrť za pa- sem; Smrt se o něho otírá; Smrť mu už v hrdle; Smrť si s ním zahrává; Má jednu nohu v hrobě; Jednou nohou nade hrobem stojí. Už je jednou nohou v hrobě. Půjde do díry; Jde naň ta s kosou. Rgl. Dospívá pro nebeskou žatvu. Dbv. Brzy schladne. Němc. Pracuje k hodince smrti. Vor. St. 64 Kdo má prsty umrlé, brzy zemře. Vz Umrlý (dod.). Kšť. Má smrtelné lakotě. Vz Smr- lelný (dod.) Bere se k poslední hodince. D. Hodinku mu zvoní. Už dělá v (o) po- sledním. Vk. Asi už na svoje nohy nevstane. Sá. Vrány již na něho pijí litku. U Olom. Sd. Jest (chodí) na posledních vlakách. Na Hané. Wrch. Už brzo zkejsne. V Kunv. Msk. Život plál již poslední zásobou (umíral). Hlk. Už má zapřaženo. Us. Šml. Nebude svět s divokými husami hlídati; Žákům děkuje za služby; Hrobař mu vezme míru; Strojí se na dalekou cestu ; Appeluje na onen svět; Všecken na onen svět hledí; Leží na smrti, do hodiny (Ros); Je jako pára nad hrncem; Má na kahánku; Už je s ním na kahanci; Má málo na kahanci; Hrobař ho tu hledal: Už mu ve dně svítí; Už ho na mále; Potýká se (zápasí se smrtí); Na sotnách se smrtí bojuje, Hodinka se mu dosýpá; Už se s ním svečeřívá; Už mu hudci v hrdle hudou (má smrtelný chrapot). Č. Smrť mu kouká z očí; Smrdí umrlčinou. Smrť je za dveřmi; Smrť naň kývá; Smrť už tluče, klepe na dvéře. Má již duši za zuby, na jazyku. Bude lacinější kořalka (umíra-li kořala). Čert se naň těší. Čert se ho už dočkal. Čert už se naň chystá, strojí. Umírá, dokonává, dodělává Je v po- sledním tažení. Už má oči v sloupu. Už se ubírá se světa. Nebude už dlouho světla pá- liť. Slavč. 107. Cf. Kulíšek, sýček na střeše kuvíká, někdo v domě umře. Umrlčí mlej- nek (brouk) mele, někdo zemře. V Krkonš. Kšť. Kdo po zpátku chodí, zacoufá si ro- diče (tomu rodiče brzy umrou). U Kr. Hrad. Kšť. — B) Když se nemoc zlomí. Vyjde z toho. Ještě se mu nechce. Má vyhráno. Ještě není jeho čas. Ještě nevypršela jeho hodina. Bude dlouho živ (o kom se mlu- vilo, že zemřel, nebo komu zvonili hodinku a on se pozdravil). Mráz kopřivu nespálí. Má tuhou kůži Má zaschlou duši, dobrý kořen. Spíše ho musí utlouci, dáti mu se- kerou, palicí, než by umřel. Vyvázne. Ještě se jim všem vysměje (hrobařům atd.). Smrť k němu nesmí. Kom. Má proti smrti privi- legia. Marně naň čekají (hrobaři, přátelé). Dal smrti polenem. O toho s. Nezavadí. Má tuhý život. Ještě sám nás někoho odnese. Dal smrti kvinde, dobrou noc. Vyhrál nad smrtí. Ještě mu nepůjdeme na funus. Tomu už je hej! Smrť nemá k němu ještě moci, práva. Smrť ho jen poškádlila, dala mu vý- strahu ; Měl na nrále. Sedí, leží v pevné kůži Pro toho si čert ještě nepřijde. Do nebe nesmí a v pekle ho ještě nechtějí. — II Ve smrti Umřel, zemřel, dokonal, sko- nal, dodělal, dokašlal, dobědoval, dohrál, dotrampotil, dobojoval, odkokrhal, dostonal, dokejkloval. Ros., shasl, dožil, dopracoval, dosloužil, dodýchal, dovzdychal, dohekal, doklepal, dochodil, dochřadl, doležel, do- trpěl, došlo mu, je po něm. Smrť ho uškr- tila. Došly mu měchy. Už nežije. Vydechl duši, ducha, život. Vypustil duši, ducha. Je v Pánu. Zesnul v Pánu. Vyhasl. Bdl. Byl ze živých vyňat. V. Ztratil se z počtu živých. Zavřel oči na vždy. Je na prkně. Leží na marech. Už ho hlava (zuby) nebolí. Už ho ani zuby, ani hlava nebolí. Odešel. Odešel k velké armádě. Odebral se k vel- kému houfu. Přišla si proň paní Zubatá, ta s kosou, ta hubená. Vzal za své. Za- klepal, zatřepetal nohama, botkama, bačko- rami, nožkama, papučama, krbálama. Mor. Šd. Natáhl špády, boty, kamaše, bačkory, klepeta, kotíky, krpce. Us. Zmotal krbce. Slov. Už zbledl. Us. Koll. Přestal chléb jesť. Mor. Má po chlebíčku. Nechtěl chleba jísti. Už nedýchá. Už nepláče. Už ho nic nebolí. Zamhouřil, zavřel oči — na vždy. Oněměl. Je vzhůru bradou. Je nebožtíkem. Je mrtev, mrtvolou. Pán Bůh mu odlehčil. Bůh se nad ním smiloval. Bůh mu bolesti ukrátil. Sešel. Skončil život. Už nebude šlapat bláto. Je andělíčkem, mezi andělíčky (o dětech). Zapomněl dýchati a pak do toho nemohl přijít. Kšť. Schoval se. Skryl se, Došla niť jeho života. Shasla svíce jeho života. Pán Bůh ho povolal. Smrť naň zavolala. Co platno, musíme tam všichni. Zaplatil smrti daň, dluh; Zaplatil hrobaři a zvoníkům. Smrť ho navštívila, zasáhla, zastihla, zachvátila. Má to odbyto a nás (na nás) to čeká. Má pokoj, po bolesti. Už nic neví. Odešel k otcům, cestou všech lidí, všeho těla. Odešel k pokoji. Smrť ho smetla. Už ho žádný nezbudí. Složil své kosti, hnáty, svých pět švestek. Nebude k soudnému dni troubiti (umře). Č. Už sko- lenčil. Brt. D. 265. Už se má dobře. Bdl. Odlahlo mu od všetkého Rr. Sb. Zakúsl do země. Mt. S. I. 112. Sotva oči zamžil, už se prali. U Rychn. Črk. Kdyby už jednou zdechl! Us. Dch. Dědáček už sa nám ztra- tili, zminuli. Mor. Šd. Zvadl mně z bílé ruže květ (umřela mi milá). Sš. P. Zvony mn )iž odehráli. Šml. Již na něm roste trávníček. Vor. Padl na desku. Slov Rr. MBš. Šňupe, hlídá, hryže hlínu; Odešel do Hlinska. Us. Nežije. Už ho nic netrápí Anděl smrti se ho dotknul. Ruka Páně se ho dotkla. Peruť smrti ho ovanula. Dech smrti ho ovanul. Zhebl (ve zlosti řečeno). Usnul snem smrti Napsáno mu Bylo. Již vytrpěl. Otrčíľ hušky = natáhl bačkory. Val. Slavč. 40. Ten za medvědem k nám již ne- zabrousí atd. — III. Při pohřbu a po něm Zvoní mu na poslední; Už jde po hřbetě na mši. Už mu dotroubili, vytroubili (po slední); Hryže zemi; Už je pod drnem. Č. Už mu zvoní, vyzvánějí, hrají, už mu zvony hrají, už mu stelou (v hrobě). Už ho nesou, vyprovázejí, pochovali, pohřbili, zahrabali, zakopali, červi žerou. Už poprvé hlídá (dle pověry pohřbený stojí tak dlouho na stráži, až ho nový příchozí nebožtík vystřídá). Ulehl na vždy. Už má odzvoněno. Už tam leží, odpočívá, dříme, spí, hnije, tlí, prach- niví, hlínu hryže n. šňupe, kohoutky pase, s Melusinou sůl líže. Už na něm tráva ro- ste; Už ho tu není. Je v zemi, na hřbitově, na krchově, na sv. poli, na kostofranku (u Semil). Leží, odpočívá v pokoji. Už je prach a popel. Zaplatil hrobaři a zvoníkům, Položil, sklonil hlavu do hrobu, do země. Sklesl v hrob. — IV. Na věčnosti. Je tam. Je ten tam. Je na onom světě, na pravdě boží, u Boha, u pána Boha, na boží mi- losti, u Abrahama, v nebi. Už ho Bůh soudí. Bůh mu buď milostiv. Odešel, ode- bral se na věčnost, na věčné odpočinutí, k věčnému odpočinku. Dostal se k věčnému prahu. Vrátil se do lůna Abrahamova (o ži- dech). Šel na zelenou louku (o židech). Šel tam, odkud se nikdy nevrátí. Už se tam ra- duje. Už ví, jak je to tam Pán Bůh si ho vzal k sobě. Bůh ho k sobě povolal. Pán Bůh si poslal pro něho k obědu a nechal si ho tam k večeři. U Litomš. Bda. Odpo- čívá věčný sen. Us. Šel do nebe, do věčné radosti. Bůh mu již odplatil. Dej mu Bůh nebe, věčnou slávu, věčnou radosť. Odpusť mu p. Bůh hříchy. Dej mu Bůh lehké od- počinutí Už se tam s nimi (dětmi, přáteli atd ) sešel. Vem ho tam čert. Čert ho vzal, odnesl (do pekla). Šel ke všem čertům, ke všem všudy. Už ho tam čert dře, smaží, praží. Už se tam čert s ní žení. Už ho tam čerti melou, perou. Má tvrdě ustláno (byl Hříšník) Měkce leží, spí (byl dobrý) Země je mu lehká, těžká. Musí se v hrobě obrá- tit. Nebude míti, nedojde pokoje. Má tam co, z čeho, zač, proč odpovídat. Nedojde spasení. Bude strašit. Přišli, vzali ho rohatí. Nedostalo se mu hlíny na hrob (o lakomci). Spadne mu hrob (skoupému). Nebude moci shníti, neshnije (o nešlechetném). Nikdo
proň nezapláče, oka nesmočí, slzy neuroní,
neukápne. Odpusť mu pán Bůh. Ať ho Bůh
soudí! Ať je zatracen! Ať jde na věčné za-
tracení. Ať mu tam p. Bůh, jako on jiným
— Cf. Zemříti, Umříti, Mách. 214. — S. = mlynářík, sýkora. Šír. Pt.