Smrť
Smrť. Smrti nom. sg. Na Mor. Sš. 10., 12. a j. Sr. Ott. XXIII. 538. Už neuslyší kukačky kukat; Už nebude dlouho světla pálit; Už se chystá k Abrahamu (brzo umře. ) Čes. 1. XII. 484., 486. Už mu idú podkovy strhať (umírá). Mus. slov. V. 37. Sr. Ůmorník zde. Dal smrti výkupné, nuž ho přeskočila (ozdravěl); S. neobíde nikoho; Smrťou vyplatíš všetko. Rizn. 65,, 167., 168. A pane, s. je nějaký jurista! Nenadělá lejster, nebere ani peníze, ani tenounké plátno, ani pytle obilí jako na ouřadech, a kolek má jediný pro kaž- dého. Rais Vlast. 239. S. rovně dělí: Ani šarlatu, ani šeři nedbá, všem rovně měří. Ta pána s sluhú, a kralovu berlu i pape- žovu v hrobě položí s motykú. Nechť v kost- nici rozeznají, které papežovy, královy a sedlákovy jsú kosti. Hus. Post. 248. Po smrti, môj pane. všetko tu zostane. Sbor. slov. VIII. 85. S. jest jen dlouhý spánek bez děsného sna, jímž život byl. Zr. Poes. 159. Smrti se nikdo nevyhne. Zvon V. 554. Proroci smrti (věci, znamení, z kterých se soudí na něčí smrť) Vz Vlasť. I. 196. To je cesta s. (na níž lze zlomiti vaz). Úbočí. Rgl. Hra na smrť). Vz Brt. Čít. 120. — S. Vyná- šení smrti. Vz Vyhl. II. 126. nn., Čes. 1. XIII. 274., 278. V Tovačově. Vz Čes. 1. XIV. 344. Pověry táhnoucí se k smrti (u Kr. Městce) vz v Čeč. 179. Sr. Svítek, Vyhl. II. 62.