Smutek
Smutek, tku, m., smoucení, nepokoj mysli pro zlé potkalé, Jg., žalost, lítost, die Nie- dergeschlagenheit, Trauer, Traurigkeit. Vz Choditi, Ledaco, Nos, Oficír, Slepice, Smích, Stín, Srdce, S. N. Polehčení, oblevení s-tku; plný s-tku; S. nad mrtvým; Oděv s-tku. V. S. složiti. St. skl. Čas s-tku. D. S. obecný (po celé zemi). Us. Pámbu mně dej, aby mě už nikdy žádnej s. nezašel. U Dobrušky. Vk. Ty můj smutku, co si mám počíti? Ehr., Dch. Račiž mé v smutku těšiti. Sš. P. 66. A jak věnek pozbudu, s-tku a žalosti na- budu. Sš. P. 434. Mužie z smiecha nemú- drého dojidú smutka velikého. Dal. 16. S. z něčeho míti. Alx. 1103. V s-tku býti. Alx. S. suší kosti. Prov. S. dvorní a zemský. Čsk. — S., stav smuteční, der Zustand, wo man Trauer anlegen muss. S. míti, v s-tku býti. V. Má s., jest v smutku (někdo mu umřel). Jest s. u dvora. Us. Dle odkazu s. se řídí. Jg., Lb. — S., oděv smutku, das Trauerkleid, die Trauer. V s. se obléci, s. na se vzíti. Bern. S. nésti. V. Do s-tku se strojiti, v s-tku choditi. Us. Náklady na s. J. tr. Již ty po své sestře s. musíš nosiť. Sš. Bs. 26. Král s. shodil a oženil sc. Er. Sl. čít. 65. Pro něj s. neponesu ani ho ne- mám. Sš. P. 216. Všecko po nebožtíkovi cí- sařovi v s-ku chodí. Žer. Nosí s. po otci. S. vléci, složiti, shoditi, přestati nositi. D. O nošení s-ku vz Dač. I. 82.