Smýčiti
Smýčiti, il, en, ení; smýčívati = smý- kati, tahati, schleppen, ziehen; smýkáním utírati, smetákem čistiti, kehren. — co, koho: živého ho smýkali. V. Kocur liči (počítá), už ostatní smyči (tahá). Sš. P. 743. — kudy čím: koňmi po městě. Baba plače a nařiče, že se smyči po blatě. S. P. 681. — čím. Děvečky světnice smetákem smýčí. Us. — kdy. Před poklízením musíme s. Us. — odkud: dříví z lesa s. (smýkati). Us. — co jak: za sebou něco s. (táhnouti). Us. Šd.