2. Smyk
2. Smyk, u, m., smýkání, der Ruck. Udělá s ním dva s-ky. Lom. — S., die Strichart, der Bogenstrich. S. táhlý, vlečený, vyra- žený n. odražený, skákavý; s-ky smíšené (na houslích). Hd. — S., nástroj, jímž se něco smýká n. vláčí, die Schleife; sáně, V.; zadní díl sedlských saní, jenž se po zemi smýká. Čert lichváře jako na s-ku do pekla povleče. Kram. Na s-ku zboží voziti, dříví voziti n. plaziti (když jeden konec dřeva n. klády na dvou kolečkách leží a druhý konec po zemi se vleče). Us. Vz Kláda. — S., sochor k vozu místo kola, der Hemmstock. — S., místo, kde saně se smýkají, das Schlit- tengleis; sráz, utřená cesta s hory dolů, kterou se klády spouštějí, spúšť, hryzňa. Vz KP. III. 321., 320. — S., splav, die Schleusse. Us. u Pardub. Hk. — S., nástroj, jehož uží- vají, když roj do úlu vpravují. Lš. — S., na Slov. brány trnové, die Dornegge a místy smyčec. — S., nástroj, jímž starí obilí vy- mýtali, die Schleife, Dreschmaschine. Br. Ne cepů, nýbrž smyků kovaných, kteří voly taháni bývali, k mlácení užívali. Kom. — S., druh síti rybářské, das Wurfgarn. Kom. J. 427.