Smyk
Smyk, u, m = smyknutí, trhnutí. Zpětný s. lafettový, při něm trhne sebou jen roura, lafetta však sebou nehne. Nár list. 1904, 52. 2. — S na včely. Nár. list. 1903. č. 140. 5. — S. strom, který se jenom silnějším koncem na vůz n. sáně přivazuje, tenčím pak koncem po zemi se smýká. Val. Čes. 1. XII. 46. — S. tanec na Těšínsku. Vz Brt. P. n. 981. — S. Vzali ho na smyka (byl koněm smýkán k popravišti). XVI. stol. Zvon II. 593.