Smýkati
Smýkati, smýkávati; smýknouti, knul a kl, ut, utí = tahati, vláčiti, dráti, vléci, schleppen, ziehen, zerren, schleifen; se — tahati se, vléci se atd., sich schleppen, zie- hen; toulati se, plahočiti se, umherschwei- fen, um-, herumziehen. Jg. — koho za co: za vlasy. Ros. — co, koho, se kudy, jak. Po hodech a posvíceních se s. Reš. Smý- kal syny své skrze oheň podlé obyčeje pohanského. BO. S. po ulici. Ros. Smýkati se po břiše na horu, dolů. Us. S. se po světě, Zlob., po zemi. Troj. Vidíš, aniť po sobě smýkají dlúhé podolky, hustým pra- chem jako oblaky v povětří dělajíce. Hugo. Na sedmeré saně sanuť nakládali, ješče se jí nohy po zemi smýkaly; Budou mě vá- zati, po zemi smýkati. Sš. P. 40., 75. Jakž se ti Němci po zemi české smýkali. Let. 195. — čím, kým. Ros. S. něčím (odho- diti). Us. S. něco koňmi, D., housle smyč- cem, Kom., někoho ulicemi. — co: dříví, Ros., zboží (na smyku voziti), D., klobouk (smeknouti). S. kolí (ve vinohradě atd. ze země vytahovati). Mor. Šd. — kým oč. Smýkl jím o zem. Us. Smyk sebou. Vz Pác. Brt. — se. Lepší blechy chytat nežli se smýkat. Slez. Tč. — se kde: okolo jezer, v lesích. Jel. Smýká mě ve skráni, v zubě, v noze (trhá). Mor. Šd. — co odkud kam. Pušku hbitě s paže smykne ve svalovitou pěsť Kká. Š. 49. — se na koho = dotí- rati se na koho, anfahren. Na Mor. Brt. — se od čeho. Dům od domu se s. Reš. — se komu. Noha se mu smýkla. Bern.