Smýkati
Smýkati. Cf. Mkl. Etym. 311., Mkl. aL. 144., 161., 174. — se kudy: po skalách. Kká. — se odkud kam. Loď se smýká s vlny na vlnu. Sládek. — s čím kam. Hospodář chmát měch a smýk s ním do kúta. Mor. Brt. D. — se s kým. S. se s nevěstkou. Us Zimmerhackel. — kým. Smýkl sebou (hodil sebou, pospíšil si). Nap.