Smysliti
Smysliti, il, šlen, ení; smysleti, smýšleti, en, šlen, ení; smyslívati, smýšlívati, smyšlo- vati = myslí nalézti, vymysliti, erdenken, ersinnen, ausfindig machen; smysleti, smý- šleti = v mysli míti, myslí hledati, zamýšleti, in Gedanken o. m Sinne haben, damit um- gehen, nachdenken; smysliti, smysleti, smý- šleti = souditi, mysliti, zdání míti, urtheilen, denken, meinen, davon halten ; domnívati se, dünken, vermuthen, glauben; erdichten, er- finden ; gesinnt sein, denken. Jg., Ž. wit. 40. 2., 130. 2. — abs. Aby smyslil, kterak by to předejíti mohl. V. Jakž já smýšlím (se domnívám). V. Za mnú, kdo tak smýšle! Rkk. 53, Ó by smysleli a rozuměli a naj- poslednější věci patřili; Protož, milý, smysl a rozuměj, komu paseš tělo; By smysleli chytrci, tohoto světa lakomci; Smyslmy, kterací smy byli. Hus III. 132., 135., 137., 138. — co. Totéž s. (souditi). V. Kdo smyslí něco lstivého. Aqu. S. novinu, nepravdu (lež), Us., nemoc (dělati se nemocným). Ráj. Avšak jiní opak toho smyslí. Sš. II. 68. Nesmysliš těch věcí, které božské jsú, ale ty, kteréž jsú lidské; Ó by božské věci smyslili a světa tohoto věci srozuměli; Již ste slyšeli, co máme smysliti a rozuměti. Hus I. 238., III. 135., 141. — co proč: novinu dobrou pro něčí útěchu. L. — na koho, na co. Smýšlela na jiné (hochy). Č. Na něčí neštěstí s. — oč. Ve dne v noci o to smýšlela, aby . . . Háj. Smýšleli o to, aby. Br., Žal. 30. Stále o to smýšlejí. Us. Ti hoši smýšlejí o vrabce (činí jim nástrahy). V Kunv. Msk. Zle o Kristu smýšleli. Sš. L. 139. Takoví vydřiduchové smejšlejí jen o člo- věka. U Dobrušky. Vk. — (co) s kým. Smýšlí se mnou totéž. Jel. S někým spolu smýšleti. V. — jak (s kým). Bůh pak dej vám jednostejně smýšleti vespolek podlé Jesu Krista. Sš. I. 138. Já přec o vás na dobrou stranu smýšlím. Sš. II. 58. Ne za jedno s druhým s-eti. V. Tomu na odpor smýšlím, ich bin der entgegengesetzten Mei- nung. Us. — o čem. Kterak o tom smýšlím, slyšel jsi. Jel. O věcech obecných moudře s. V. Vysoce, mnoho, nevysoko o sobě s. V.O něm nevážně s. Br. Vykladači někteří o Římanech smyslili toto. Sš. Sk. 44. O víře v srdci svém tak smýšlel, jak slovy vy- znával. Žal. 114. Židé o nějakém tělesném pokrmu smýšleli. Sš. J. 104. O čemž já málo smýšlím, že by se státi mělo. Žer. 319. Jinak smýšlejí lidé o nás, než my o sobě. Pk. — sobě, si = vymysliti, erdichten, 2. něco si ve hlavu vzíti, na to připadnouti, sich etwas einbilden, darauf verfallen, Ein- fall haben. Smyslili sobě, že . . . Jel. Když si smyslí, také již to chce. Us. Smyslet si podívat sa tam; Co si smýšláš (vymýšlíš). Ja di, nesmýšlaj si! Na mor. Zlínsku. Brt. Přijde, kdy si smyslí. Us. — k čemu. Abyste smýšleli ke střídmosti. Sš. I. 121. — co kde. O smysl každý hřiešný zde v světě ten súd boží. Hus III. 139. To zajisté smý- šlejte u sebe, což i u Krista Ježíše. Sš. II. 163. — aby, že. Nesmýšlím, aby paní služku takovou držela. Žer. Bezbožní smyslí, že Boha není, když . . . Br. — s adv.: právě, Jel., D., jednostejně, rovně tak. V. Dobře smýšlející. D. Po anglicku s. Us. Vysoce o sobě smýšleti. Štr. Z písma sv. zdravě s. (rozuměti) a řéci móžem, že sám Bóh hřiechy odpúštie a zadržuje. Hus III. 220. Šlechetně o kom s. Us. Dch. Jindy smýšlel jinak, teď obrátil. Dch. Nedopadne smýšleli, že . . . Sš. L. 37. Moudře smýšlejí, již v dobách šťastných neštěstí se obávají. Kmp.