Snabděti
Snabděti (zastr.), ěl, ěn, ění; snabditi, il, ěn, ění; snabdívati — bedlivě šetřiti, sta- rati se, pozorovati, hleděti, Acht haben, aufmerken, sehen; shledati, bemerken, finden. Jg. — co. Kovář sedí podlé nákovadlé snab- děje dielo ot železa (Eccl. 38. 29.). BO. S. písma. ZN. Snabdím poslední jich časy. BO. Kto mú pokoru snabdí? BO. Nesnabděj obličeje chudého (nehleď na osobu chudého). BO. Hlubokosti řečné (říčné) snabděl jest (scrutatus est). BO. — čeho čím. Abychom této vojny našie netoliko snabdieli počátkův svou opatrností, ale i středmostí i skonání. Troj. S. žil i počátkov jich. Sal. S. ušima. Bibl. Mých slov snabděj svým srdcem. BO. — aby. Závisť snabdí, aby poskvrnu nalezla i u výborných. Št. N. 153. Slyšte, synové, kázeň otcovu a snabděte, abyste uměli múdrosť. Výb. II. 177. — že. Nebos snabděl (= pozoroval), že pyšně činiechu. BO. Snab- děl jest David, že jest jeho Hospodin po- tvrdil králem. Žer. exc. — Cf. Pobděti.