Snabděti
Snabděti. Mkl. Etym. 25. b. Snabděti. Krnd. 184. b., List. fil. 1884. 460. Snabdi a snabděj. Snabdě (íc). Otc. 340 a. Snabděl sem Št. Ř 154. a. Protož opatř a snabdi. AlxP. 80. Jakž sme snabdili Kar. 23. Snab- děte, abyste měli múdrosť. Výb. II. 177.— koho. Neroďte mne snabděti (considerare), že jsem smědá B. mik. Cant. 1. 5. — čeho. Snabděj toho, jakú měl Kristus k tobě lásku. Kruml. 48. a. Aby šel a snabděl pilně obyčejóv Kajnových. Výb. II. 485.