Snacha
Snacha, y, f., strsl. sn?cha, rus. snocha, skr. snušâ, strněm. snura, řec. wó?, lat. nurus, Schl., Mkl. aL. 144., 141., 161., B. 292., vind. synâha, slovin. snaša, Jg., z sy- nocha. Č. S. = synova zena, die Schwieger- tochter, Schnur; 2. žena bratrova, švagrová, des Bruders Frau, die Schwägerin. Čes. nár. pís. L 231. Vz Tchán. — S., pronuba, dru- žička, stará svatbí, die Kranzel-, Braut- jungfer. V MV. nepravá glossa. Pa.