2. Snědek
2. Snědek, dku, m., jedení; jídlo, pokrm, das Essen, die Speise, Nahrung. To psům k s-dku vyvrhl. Troj. Zhola nic k snědku nezůstalo. Sych. Súsedé jim snosie veveřice a jiné věci k s-dku. Pč. 35. Nemáte něco k s-ku? Brt. S. 67. Hledá, kde by našel co k s-ku. Us. Šd. Dostali sme samé snědky (zbytky). Us. Tč. Dědku, dej oříšek k s-u. Pk. — S., co se snědlo a v žaludku ležeti zůstalo nezažité, unverdaute Speise; též ne- moc odtud povstalá, die Fresskrankheit, das Fressfieber. D., Jg. Synon.: nezažitosť, nezá- živnosť. čern. Zůstal mi s. v žaludku. Us. Žloutenice se stává ze s-ku. Lék. kn. Ne- zralá jablka žaludek studí, sliny množí a s. přivozuje. V. — S., na Slov., lépe: snětěk, vz Sněť, srostlé maso v životě ženském, das Mondkalb. Bern. — S., rostlina, kři- vatec, snědkové koření, ornithogalum, die Vogelmilch. Schd. IL 269., Čl. 149., FB. 19., Čl. Kv. 122., Slb. 203., Rostl. 1590., 1591. S. vrcholičnatý, odvislý. Presl.