Snésti
Snésti. Veď nechceť Buoh, by kto přijal pokánie těžšie než snésti móž. Št. Kn. š. 31. — co. Snášeti material k slovníku. Us. Prosím, sneste mne (vyslyšte mne). Us. Tisíc rokov znáša národ slávský trpký los žitia. Ppk. I. 39. Milosť (láska) vše snese. Št. Kn. š. 33. Blázen budeš, když nemóžeš znésť jazyka ženy, nebo ona přirozenosť svojú nepřemění. Laš. Tč. Kdo chce míti oheň, musí i dým s. Km. — co komu: dary. Us. Pdl. — se jak kudy. Jarým skokem po stupních se snesl. Čch. Mch. 63. — co s kým: boj. Osv. V. 640. — co kdy. Byl těžce zraněn a nemoha při hojení sebe bolesti s. do studnice vskočil. Dač. I. 203. — se. Snášeli se, až z toho mohl zlý duch míti radosť (nesnášeli se). Janda, — co komu k čemu (odkud). Z koutů sluje mech jí snesl ku podušce. Co křídlem slova sneslo se jí k sluchu. Vrch. Vše tam k těše ti snesu. Čch. — odkud. Z nebe sen se snesl. Us. Tu se z mračen dolů snesl stín; S dubu zvolna snášel se list žlutý. Vrch — se kam (jak). Andělů zástup se k němu snášel s nebe; Bouř černými se snesla pe- rutěmi nad celý kraj; Jitro se sneslo k po- rosené trávě. Vrch. Mezi kmeny čirá noc se snesla Čch. Sníh snášel se ve vločkách na hrob; Na krajinu snášelo se večerní šero. Hrts. Části v jeden celek s. Tf. — co proč. Kdyby byla od pajmámy, dala bych se do stonání, ale že je od milého, snesu já ju z lásky jeho. Sš. P. 114. Všecko skrze po- koru snášeti. Alx. P. 101. — s inft. Snáší se při nás omluva její slušná býti (zdá se). Wtr. exc.