Snoubce
Snoubce (zastr. snúbce), e, m., snoubící manžely, družba, námluvce, der Ehestifter, Werber, Freiwerber. Poslal k ní snúbce, ji za manželku míti žádaje. Háj. S. manželství vašeho jsou lakomství a chlípnosti. Jel. S-e zaslal. Výb. II. 19. 10. Syn krále jerusa- lemského zasnúbil sobě dceru krále baby- lonského a to skrze snúbce. Hus III. 7. — V. S., kdo sobě zasnubuje manželku, der Freier. Mnoho knížat snúbcí měla. Ms. Mand. — Jg-