1. Snouti
1. Snouti, snuji, ul, ut, uti; snovati = svíjeti niti s klubka, den Faden abwickeln, ziehen, winden, abwinden; osnovu dělati, anzetteln, zetteln; něco jednati, strojiti (zvl. se lstí), anzetteln, anspinnen, schmieden. Jg. — co: Tkadlec osnovu snuje. Us. Červ hedvábí snuje. Chraň se ho, neb tajné tůčky s. zná. Sych. Dotud to snovali, až to otkali (dotud poštívali, až oheň vzešel. Vz Poští- vání). C. Když snovachu mě. Ezech. 12. S. niti (na snovadlo převáděti). Nvk. Rady plné cti snujíce. Kom. — co odkud: hed- vábí s kotouče s. (svíjeti). Us. Pavouk svou přízi z sebe snuje. L. A ty sněhy chováš či z nich perly snováš?; A z nich (bludů) snují berlu stanov světosprávných; Jež (snuby) dle novomdních kadlubů ze spu- chřelých pojmů matně snují. Sš. Bs. 28., 58., 199. — s kým. Čert s tebou (tebou?) snuje (hází). Us. — na čem: na něčí zá- hubě s. Sych. — se kudy: po stromě (víti se). Jg. — co komu čím: obelisky bobkem (otáčeti). Jg. Zdroj ten v hrudi chovám, chválu Pánu snovám; Volím v tíši blaho jemu snovať; Jenž všem zlobám zkázu s-vá. Sš. Bs. 37., 172., Hc. 41. — co k čemu. Již jak chudá vdova šat si k smrti snová. Sš. Bs. 49. K dobrému suknu aby snováno bylo 40 chodův. Sedl. Rychn. 39. — se komu kde. Snuje mi se před očima (v očích mi stojí, snáší se). L.