Sobiti
Sobiti, il, en, ení; sobívati = osobití, při- vlastniti, zueignen, anmassen; se = zásobo- vati se, místo si strojiti, sich versehen, er- werben, sich einrichten, fest, sicher stellen; chlubiti se, pochen, prahlen, trotzen. Jg. — co komu: neštěstí (na jiného strojiti). Ctib. Každý sobě, což může, sobí (přivlastňuje). Št. Každá si prsten sobila. Kda. Aby sobe nesobil ani zvláštil, což samému Bohu jest zvláštie; Neroďte s. sobě striebra a zlata; Židé sú řekli: Kdo jest tento, jenž hřiechy odpuštie? smie sobě to sobiti člověk? Hus I. 214., 473., II. 160. (Tč.). — se. Kom., Br. — se kde. Kdo se nejvíc na světě sobí. Us. Sobě žíti je v sobě se sobiti. Sš. I. 134. — Br. — se čím. Bytností svou se s. (mocnosti nabývati). Mand. — se s ně- čím = chlubiti se. Žalanský. — se na co: na řeč (chystati se, sich bereiten). L.